
Všichni z mýho okolí koukaj na hokej. Jenom já si dávám další dávku The Killers, abych se trochu vzpamatovala. Hlavně už dneska žádnej adrenalin (proto nečučim na ten hokej, chápete, jo?;)
Celej den jsem se učila a jsem vymačkaná jako citron. Kdyby se mě někdo zeptal, o čem jsem četla, tak fakt nevím - jeden totální maglajs. Právě jsem se odhlásila ze zkoušky, ono to počká. Nehodlám se zbláznit, ačkoli se začínám smiřovat s tím, že jestli ten bc. někdy získám, tak budu poslední z posledních. No nevadí. Připomíná mi to písničku od The Tap Tap o lžičce, která vždycky zůstane v šuplíku jako poslední. (Nevím teda, jestli je to přímo jejich písnička nebo ji převzali, to CD jsem zašantročila).
Když už teda odbíhám - znáte The Tap Tap? Je to kapela složená z tělesně postiženejch, většinou vozíčkářů z Jedličkova ústavu. Už jsem je viděla několikrát na fesťáku a vyzařovali takovou POZITIVNÍ ENERGII! Neskutečný. Přitom by mohli někde vňukat a nadávat na svůj osud. Jako tady teď kňučím já. A oni úžasně hrajou a zpívaj a jsou vyrovnaný - aspoň tak působí.
Jejich frontman je perfektní, když něco řekne, tak to sedí. A on je zrovna docela ukecaný, což je príma :-)
Pokud je neznáte, určitě si je poslechněte. Já jim ráda udělám reklamu, protože jsou to sluníčka. A takových není nikdy dost. Anebo rovnou přidám odkaz:
Jo a věnuju ho všem lidem, co rozdávají dobrou náladu. Hlavně jedný paní pokladní v Bille, co se pořád směje:-))
Krasny blog ...:)) kuknes na moj..?