Dnes jsem se nechala ostříhat. Přítel mi povídá, že vypadám jako lvíček. Něco na tom bude a může za to způsob, jakým mi holička fouká vlasy. Natočí je na kulatý hřeben a jede:) Jsem pak celá načechraná a nejradši bych začala válet sudy nebo dělat kotouly, abych tu hřívu trochu vrátila do normálu. Nejraději mám, když mně naše kadeřnice myje hlavu a masíruje ji, to přivírám oči jak nějaké kotě v botě. Fascinuje mě, kolik toho o mně ví. Chodí k ní taky máma, takže paní má celkem přehled. Naštěstí toho ví více o mamce, a tak probíráme hezkou chvíli mamku. "Tak co, kdy jede máma do té Ameriky?" atd. Přitom prostříhává, češe, upravuje vlasy. "Na konci dubna." "A co brácha, s kým chodí?" No síla, povím vám. A pak se slyším, jak jí vykládám o plynovém kotli mého táty a o tom, kdy jedu do Itálie. Prostě jsem jako máma :D Nakonec...je lepší konverzovat, když sedíte na tom křesle a někdo vás "kadeřatí". Kadeřnice má být v dobrý náladě, ještě by mě mohla omylem šmiknout do ucha, no ne? Usmívá se, pak se zeptá, na kterou stranu mám pěšinku a je po všem. Já jí dám dýžko a peláším domů.
Pak si říkám: kolik toho asi ta ženská za den vyslechne? Samé: áá, už jsem k vám potřebovala, mám to přerostlý. Případně: já to nechám na vás, hlavně aby mi to slušelo. Pak všechny možné stížnosti - na manžely, děti, na šéfy, na práci, na počasí. Občas nějaká ta radost. Úspěch. Stejně mi přijde, že si lidi spíše stěžujou. Jak se máte? No mohlo by to být lepší... Jde to, ale dře to. Haha. Když lidi zjistí, že jsou na tom vážně zle, nechápou, jak mohli být nespokojení tenkrát, když to vlastně všechno docela klapalo. Jsem stejná a někdy si věcí nevážím. Ale dneska jsem byla v lese, kolem mě hotové léto a říkám si: není to tu špatný. No ne?
Jo kadeřnice jsou takový vrby, kterým si všichni postěžujou.Aspoň víme kudy ty drby kolují. Ale já třeba ke kadeřnici nechodím, protože nemám ráda když mi někdo šahá na vlasy a taky si to stříhám sama, jelikož takový nezvladatelný vlasy jako mám já nemá fakt nikdo x)