Duben 2010

Článek, při kterém myslím jen na jedno :)

27. dubna 2010 v 23:05 | ichos
Nějak jsem nastydla a bojím se, že mám zánět močového měchýřku. Já nešťastnice. Tento orgán, na který si nevzpomenu, jak je rok dlouhý, mě teď pěkně zlobí. Měla bych si ho víc vážit. Měla jsem si dnes dělat čárky, kolikrát jsem dnes byla na WC a tím bych vás teď ohromila. :-)) Asi jsem nastydla o víkendu, když jsem se suveréně válela v kraťasech na dece. Bylo teplo, no ni? Ale zem asi ještě prochladlá. Už mám přečteny všechny časopisy na záchodě a začínám vymýšlet strategii na zítřek do práce. Asi si přemístím PC na tamní záchod:/ Ale máme jen jeden dámský a co ty ostatní kolegyně? Asi by musely chodit na pány a to by vyvolalo jistě nejednu veselou situaci, možná i nějaké to bližší seznámení :-D
No, pro dnešek stačí, jsem nemocný člověk a musím to jít vyležet (jak by maminka pravila). Ale ještě si předtím skočím někam, respektive odskočím. K čertu!

v lese na jehličí

25. dubna 2010 v 23:06 | ichos
cesta
Dneska jsem měla takovou docela cholerickou náladu - všechno mě vytočilo. Palačinky byly moc tlusté a nedařily se mi a koupaly se v oleji, takže to musel zachraňovat K., který jak jsme nedávno zjistili, umí vařit. Je to hrozně zvláštní, protože se to nikdy neučil a já, která se o to pokouší již řádku let:), se stále necítím v kuchyni suveréně. Když něco uvařím, dá se to sníst, ale žádná extra bašta to není (teda až na zapečené brambory s masem a smetanou, to mi jde). Zkrátka a dobře je to asi tím, že K. vaří přesně dle receptu a je daleko mlsnější než já, stále jídlo ochutnává, piluje a taky je kritik jídla, což mě někdy umí vytočit do ruda. Já jsem ten typ, že když mám hlad, můžu si klidně dát chleba a paštikou a na to kakao. (Teď trochu přeháním, ale jen trochu:D) No jo, každý holt nemůže vše umět a já asi na dobré jídlo budu muset chodit do hospody, anebo řádně motivovat K. Například občas jen tak koupím flákotu masa a nahlas spekuluju, co by se z toho dalo asi uvařit. K. začne hledat na netu recepty, zkrátka mu to nedá a má chuť si to ukuchtit podle svého. Taky tvdí, že přibral, co začal vařit:)
V závěru tohoto cholericko-kuchařského zamyšlení bych chtěla říct, že mě dnešní blbá nálada opustila až v lese, kam jsem si vzala deku, knížku a psa a bylo mi dobře. Slunce pralo, všude běhaly děti a lezly po stromech a rodiče je chytaly a mě bylo fajn. Bez vařečky, s knížkou :)

Znamení zvěrokruhu aneb kdo mi to vysvětlí???

24. dubna 2010 v 12:31 | ichos
Neustále objevuju nové blogy, jsou strašně zajímavé a lidi, kteří je tvoří, určitě taky. Na jednom takovém jsem se dočetla o znameních zvěrokruhu. Vždy mě to zajímalo a jeden můj bývalý přítel (jestli se to tak dá nazvat, asi ne:) o tom měl knížku a celkově rád vykládal o esoterických záležitostech. Dodnes mám občas tendenci říct třeba: "Jasně, Pepa rád jí, aby ne, když je to býk." V některých společenstvích jsem s tím dost narazila, například v práci. Kolegové na mě koukali přísně a kriticky a pak jeden z nich položil zásadní otázku:"Myslíš, že všichni lidi, kteří se narodili ve stejným období, mají stejné vlastnosti?" Začervenala jsem se, koukala jako veverka, které právě usekli ocásek a jala jsem se vysvětlovat, že tomu také nevěřím na sto procent, ale že mě vždy překvapí, že z větší části to na lidi sedí. Hned jsem se dozvěděla, že si to jen namlouvám a že jsem naivní a že je divné, jak ženské často podlednou tomuhle tmářství. Mám já prima kolegy, co?:D
Ale jak je možné, že na zmíněném blogu jsem v kolonce "muž - ryba" bezpečně poznala svého přítele? Poznal se i on sám, řekl, že to snad není možný a usnul. Divil se, jak to, že byl takhle "odhalen ve hvězdách". Mám ráda, když jsou věci čitelné a já se jimi můžu řídit. Takže teď mám cosi jako manuál na přítele. :D Zní to hrozně. Ale to už je typické vyjádření zemských znamení, lidí při zemi, realistů, a to jsem prosím já:-) Mám slabost pro snílky a křehké duše, například pro ryby:-). Protiklady k sobě patří, myslím, že lidi, kteří by si byli opravdu hodně podobní, by si neseděli. Mně hrozně leze na nervy, když vidím, že někdo je jako já, protože hned registruju ty špatné vlastnosti, které tak dobře znám a kterých bych se chtěla zbavit. No, ještě že pan K. takový není. Ať už za to může konstelace hvězd, nebo to, že tomu chci uvěřit nebo něco jiného, znamení zvěrokruhu budu mít vždy ráda, protože něco zábavného a trochu iracionálního a zvláštního na tomhle světě potřebuju.

Jak jsem se oddělala

22. dubna 2010 v 14:34 | ichos
Ahoj moji milí!
Speciálně pro Janah jsem vyfotila tu novou Vespa kabelku, se kterou se teď všude "honosím". Na opačné straně tašky (která není vidět) je několik dalších, stejných motorek. Vyfotila jsem ji tak, jak visela, tak to máte i s reklamou :-)  Byla jsem zkrátka líná ji otáčet. Poslední dobou jsem vůbec lenoch, přibyla mi jednou týdně odpolední šichta a mě to nebaví. Včera jsem pracovala, až se ze mě kouřilo a potom jsem měla vymyšleno, že se půjdu odreagovat na spinning. Nejsem vůbec sportovec, ale chodí tam kámošky, tak to beru jako "družbu";-) Měli jsme novou cvičitelku (nebo jak bych to nazvala), moc příjemná slečna, ale teda samý sval. Co si asi myslela o mně, která na tom ďábelským kole měsíc neseděla a teď jsem supěla, potila se a obracela oči vsloup. Hodina fyzické trýzně skončila a já se vrátila domů k práci, která na mě ještě stále čekala. Zřejmě jsem to na tom kole nějak přepálila, jelikož další pokus o nějakou mozkovou činnost byl marný. Seděla jsem tam, čučela do blba, pila čajíček a hned jak jsem práci se zatnutými zuby dokončila, rychle jsem se naložila do vany. To jsou chvíle, kdy si fakt připadám jako sportovní antitalent. Trocha dřiny a pak se vzpamatovávám dva dny. Ležím jako sardinka v konzervě v té vaně a přemítám nad tím, hledám alibi. Nakonec dojdu k tomu, že jsem po mámě, která měla za mlada stále dvojky či trojky z tělocviku a dodnes mimo plavání sport bojkotuje.

TAK HLAVNĚ ŽE JSEM SI ODŮVODNILA, PROČ JSEM TAK ZNIČENÁ;)

P.S. Dnes už je to lepší a hlavně jsem vyhrála lístek na koncert Navigators v jedné soutěži. To bude lepší sport - skákání v Lucerně! :-D

Vrátila jsem se domů

16. dubna 2010 v 0:09 | ichos
Tak už jsem zpátky z Říma. Bylo tam nádherně a až na nepříjemnost ohledně krádeže mojí kabelky jsem si užila každou chvilku tam. Musím sarkasticky poznamenat, že jsem v Římě kvůli zlodějům nechala více než těch pár centů ve Fontáně di Trevi. Takže se tam vrátím, doufám v to;-)
Nejvíc se mi líbil životní styl Italů. Jezdí si na svých skútrech - Vespách, popíjí malinké espresso, smějí se a užívají. Carpe diem tu platí doslova.
Řím je rušnější město než třeba Praha. Nejdřív jsem měla problém přejít ulici. Potom jsem pochopila, že systém tu funguje trochu jinak (nejen v dopravě:-). Člověk naváže oční kontakt s řidičem/řidičkou a ti ho pak nechají přejít. Žádná světla, zebra, pravidla. Řím je chaotický, plný kostelů, najdete tu snad všechny architektonické slohy, všechny světové národy, chudobu i bohatství. Je tu příjemné klima, skoro pořád teplo, jídlo vynikající. Občas je člověku trochu smutno, když vidí Rumunky žebrat s dětmi v náručí nebo Pákistánce, kteří se ze všech sil snaží prodat rudé růže na Španělských schodech. Řím je Věčné město, mekka katolické církve (líbí se mi tahle hříčka:-), když tudy procházíte, máte pocit, že tady to všechno začínalo. Natočilo se tu mnoho filmů, já viděla Felliniho Řím a teď plánuju skouknout Anděle a démony. V posledním zmíněném filmu prý proběhne vražda v Berniniho fontáně, no to jsem zvědavá.  Nakonec přikládám 3 fotky, které jsme tam pořídili. Je na nich Koloseum, monument Viktora Emanuella a Forum romanum. V noci vypadají krásě, ve dne lákají k návštěvě.
Musím přiznat, že v závěru jsem se docela těšila domů, protože je to město hlučné, přeplněné a já si potřebovala po této dovolené odpočinout:-). Těch dojmů, těch turistů, těch aut! Na Ruzyni se mi ale už začalo stýskat a trvá to vlastně doteď. Koupila jsem si v Praze kabelku, na které jsou naktreslené motorky Vespa. Moc se mi líbí a připomíná mi to naladění, které mě v Římě fascinovalo. Takže tutto bene, jak říkají Italové:-)

Na kole je dobře

6. dubna 2010 v 22:29 | ichos
Když jsem byla mladší, tak kolem těch patnácti let, tak jsem každý letní prázdniny trávila v podstatě na kole. Mé výchozí stanoviště byly jižní Čechy, kam jsem jezdila (a stále jezdím) s babičkou. Tady mám taky "uskladněné" kolo. Moje modré kolo značky Lincoln:) je zlatíčko, mám ho snad 15 let a zatím se skoro nikdy neporouchalo (klepu na dřevo). Dneska by asi spousta lidí řeklo, že není nic moc - přehazovačka zastaralá, lak odřený, brzdy všelijaké (ale hlavně že zatím brzdí:). Ale já ho mám moc ráda, jsem s ním zžitá a leckde se mnou bylo, což je taky důležitý.
Kolikrát jsem si už říkala, že bych si ho chtěla odvězt na zimu do města, ale pak jsem nakonec usoudila, že rovinaté jižní Čechy jsou stejně nejlepší (jezdím totiž do pánevních oblastí a ne kamsi na Šumavu, abyste rozuměli). Člověk se nestrhá, není unavený, užívá jízdy a provoz tu není příliš hustý.
Mám jeden zlozvyk, a totiž ráda při jízdě na kole poslouchám hudbu, což je nebezpečný. No v poslední době už to provozuji jen na lesních cestách a jinde si sluchátka vyndavám, protože se najednou víc bojím. Vážně bych nechtěla umřít na kole, protože je to jeden z mých nejmilejších dopravních prostředků a mám ho spojený skoro se samými hezkými zážitky (když o tom tak přemýšlím, nechtěla bych umřít ani v autě, i když to mám o poznání méně v oblibě. Zkrátka a dobře, život mě ještě neomrzel :-) Chtěla bych, aby ve městech bylo víc prostoru pro cyklisty, pak bych si sem to kolo odvezla. Jak to musí být skvělé třeba v Holandsku či Dánsku - mít své městské kolo, nechat ho před krámem s vědomím, že ho nikdo neukradne, paráda. Nebo třeba jezdit na kole v podpatcích do práce, nepraktické ale krásné a elegantní (viz moje dvě slečny na obrázku).
Víte co vám řeknu? Málokdy si připadám tak svobodná jako na kole. Vnímám krajinu, její vůni (což v případě jižních Čech není myšleno ironicky), čas běží pomaleji, vzduch mi čechrá vlasy. Rovinky, to je moje. Žádné velké kopce nahoru ani dolů. Nemám moc ráda výkyvy.

Tak dobrou noc a zítra už uvidím, jak jsou na tom cyklisti  v Itálii (i když oni mají radši motorky Vespa. Ty se mi taky hodně líbí. Ale kolo má tu výhodu, že na něj nepotřebuju řidičák:P)
Mějte se tu dobře, ichos

Lidé co přichází a odchází

5. dubna 2010 v 22:12 | ichos

Někde jsem  četla, že určití lidé patří k určitému období v našem životě. Poslední dobou si uvědomuju, že je to velká pravda. Kdo mi byl nejbližší ve třinácti, je teď někde úplně jinde. Neznamená to, že bychom se nevídali, ale máme jiné zájmy, už se tolik nenasmějeme a je tam určitý odstup. Naopak jsem si našla nové kamarády v práci, na nové škole. Přesto se mi po těch "starých" trochu stýská, což je paradoxní vzhledem k tomu, že se setkáváme dost často. (Lidi z mého okolí mi říkají - jéé, vy máte zase sraz s gymplem? To je po kolikáté v tomhle týdnu? :-)
Nejde o frekvenci našich setkání, jako spíš o to, že jsme se trochu vzdálili povahami. Každý má najednou své zájmy a cíle a ty už nejsou tak podobné, jako to bylo v těch třinácti a dalších "nácti". Aspoň mi to tak připadá. Ty tam jsou záchvaty smíchu v autobuse, když jedna z nás - kámošek upadla, protože se špatně držela madla:). Najednou se řeší, kdo kde bude bydlet a co kariéra a tak. Což už není tak k smíchu.
Já mám vážně kliku, protože můj kluk, kterého tady na blogu tajemně nazývám K.;-), je zároveň můj velkej kamarád. A tak i když jsou ostatní někde v luftě, on je většinou vedle mě a jako osoba mně nejbližší mě rozesmějě, pohladí. Doufam, že je to vzájemný.
Chci jen říct, že pro mě byla chvíle, kdy jsem si uvědomila odcizení s některými kamarákami, dost hrozná. Tolik jsme spolu prožily - chodily jsme na osmiletý gympl a ta dlouhá doba z vás může udělat skoro takovou  "rodinu". A najednou už ty společný chvíle nejsou tak spontánní, rozesmátý a kamarádský. Jak se říká, přátelství je jako květina, a pokud se nezalévá, chřadne. My se vídáme často, ale už máme své životy.
Tak abych nekončila smutně, jsem ráda za nové přátele, které život přináší (a že naštěstí přináší stále další :o). Všimla jsem si, že čím je člověk starší, tím je k druhým i kritičtější a více hledá přátele "na míru" (což zní hrozně, ale myslím tím vlastně to, že vyhledává kamarády s podobnými zájmy a snad i povahou). Taky jako by bylo čím dál méně času, což teď říkají všichni dokola, takže se omlouvám za to klišé, ale je to v podstatě pravda. Dřív jsem šla po škole za kámoškami, navštěvovaly jsme se, blbly někde venku, kecaly o všem možném. Teď řeším věci spojené s vlastní domácností, venčím psa (což je kamarád k nezaplacení, tímto mu děkuju:), případně se učím a pak jsem tak unavená, že ráda civím do stropu nebo na přítele:D
No, brzo budeme mít dámskou jízdu, tak tam si své "frustrace" snad vynahradím.

Mějte se všichni hezky při tom doznívajícím velikonočním večeru
ichos

P.S. Pozítří odlítám do Itálie, kde bohužel nebudu moct blogovat, ale zase můžu hodit euro do Fontány di Trevi. Heč;-) Pa, blogeři, brzy nashle