Lidé co přichází a odchází

5. dubna 2010 v 22:12 | ichos

Někde jsem  četla, že určití lidé patří k určitému období v našem životě. Poslední dobou si uvědomuju, že je to velká pravda. Kdo mi byl nejbližší ve třinácti, je teď někde úplně jinde. Neznamená to, že bychom se nevídali, ale máme jiné zájmy, už se tolik nenasmějeme a je tam určitý odstup. Naopak jsem si našla nové kamarády v práci, na nové škole. Přesto se mi po těch "starých" trochu stýská, což je paradoxní vzhledem k tomu, že se setkáváme dost často. (Lidi z mého okolí mi říkají - jéé, vy máte zase sraz s gymplem? To je po kolikáté v tomhle týdnu? :-)
Nejde o frekvenci našich setkání, jako spíš o to, že jsme se trochu vzdálili povahami. Každý má najednou své zájmy a cíle a ty už nejsou tak podobné, jako to bylo v těch třinácti a dalších "nácti". Aspoň mi to tak připadá. Ty tam jsou záchvaty smíchu v autobuse, když jedna z nás - kámošek upadla, protože se špatně držela madla:). Najednou se řeší, kdo kde bude bydlet a co kariéra a tak. Což už není tak k smíchu.
Já mám vážně kliku, protože můj kluk, kterého tady na blogu tajemně nazývám K.;-), je zároveň můj velkej kamarád. A tak i když jsou ostatní někde v luftě, on je většinou vedle mě a jako osoba mně nejbližší mě rozesmějě, pohladí. Doufam, že je to vzájemný.
Chci jen říct, že pro mě byla chvíle, kdy jsem si uvědomila odcizení s některými kamarákami, dost hrozná. Tolik jsme spolu prožily - chodily jsme na osmiletý gympl a ta dlouhá doba z vás může udělat skoro takovou  "rodinu". A najednou už ty společný chvíle nejsou tak spontánní, rozesmátý a kamarádský. Jak se říká, přátelství je jako květina, a pokud se nezalévá, chřadne. My se vídáme často, ale už máme své životy.
Tak abych nekončila smutně, jsem ráda za nové přátele, které život přináší (a že naštěstí přináší stále další :o). Všimla jsem si, že čím je člověk starší, tím je k druhým i kritičtější a více hledá přátele "na míru" (což zní hrozně, ale myslím tím vlastně to, že vyhledává kamarády s podobnými zájmy a snad i povahou). Taky jako by bylo čím dál méně času, což teď říkají všichni dokola, takže se omlouvám za to klišé, ale je to v podstatě pravda. Dřív jsem šla po škole za kámoškami, navštěvovaly jsme se, blbly někde venku, kecaly o všem možném. Teď řeším věci spojené s vlastní domácností, venčím psa (což je kamarád k nezaplacení, tímto mu děkuju:), případně se učím a pak jsem tak unavená, že ráda civím do stropu nebo na přítele:D
No, brzo budeme mít dámskou jízdu, tak tam si své "frustrace" snad vynahradím.

Mějte se všichni hezky při tom doznívajícím velikonočním večeru
ichos

P.S. Pozítří odlítám do Itálie, kde bohužel nebudu moct blogovat, ale zase můžu hodit euro do Fontány di Trevi. Heč;-) Pa, blogeři, brzy nashle
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 5. dubna 2010 v 22:21 | Reagovat

Moc hezky jsi to napsala. Já už mám skoro celý život prožitý a můžu ti říct, že na některé kamarádky ze školy vzpomínám dodnes. S některými jsem po létech navázala znova přátelství. A samozřejmě jsem si našla kamarády i v práci - spoustu dobrých lidí. Měj se krásně v Itálii a určitě hoď euro do fontány.

2 ichos ichos | Web | 5. dubna 2010 v 22:23 | Reagovat

děkuju, hodím a musím taky poslat pohledy kamarádům, to jinak nejde;-)

3 xoxo xoxo | Web | 6. dubna 2010 v 19:31 | Reagovat

Jo s těma kamarádama je to pravda,i když samozřejmě u pravého přátelství jsou výjimky. Jinak...jestli tvoje mamka jede do L.A proboha proc nejedes s ní? Já bych se k ni nacpala, i kdyby nevimco:D Enjoy Italy! Je tam krasne, urcite navštiv Benátky.

4 ichos ichos | Web | 6. dubna 2010 v 20:50 | Reagovat

no to vis, mamka ma jineho partaka;-) a hlavne ja se chystam do te Italie, takze mam uz vybrano...(Benatky tentokrat bohuzel neuvidim, ale zato Rim a to se tesim moc:)

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 7. dubna 2010 v 11:22 | Reagovat

Ó ano, život je etapovitý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama