Květen 2010

Z mého deníčku

29. května 2010 v 22:09 | ichos
Včera byl prima den. Byli jsme s K. v parku (kousek od školy, kde K. volil), pak jsme si házeli talířem, ale nešlo o žádnou "italskou domácnost", ale zkrátka o frisbee:) Náš pes se vyběhal, nejdřív si nás moc nevšímala a okusovala trávu (asi bude pršet!) a pak najednou - jako by jí hráblo v té její kokršpanělí hlavince - začala lítat za tím lítacím talířem, třepala s ním a měla srandu z toho, že jí ho nedokážeme sebrat.
Pak jsme si dali pivko v takové sídlištní knajpě, ale vypili ho hezky venku na lavičce, kam nedoléhal ani smrad z cigaret ani hudba ze začínající páteční diskošky. Bylo mi prostě fajn. Pejsek chtěl napít piva, ale bohužel...chceme z ní mít abstinenta ;) K. šel pak ještě na jakýsi mejdan a já se odebrala do postele a usínala s "povídkovým" filmem Paříži, miluji tě. Poslední dobou mě nebaví ponocovat a před bujarým hospodským večerem/nocí dám přednost domácímu štěstí;P
Dnes K. prospal celý den a ne že by na to neměl vliv jeho příchod za ranního kuropění. (Mimochodem - překvapilo mě, že už je velice brzo světlo. Sobota v pět ráno na sídlišti má vážně grády, když se člověk podívá z okna...)
Byla jsem se odpoledne projít s kamarádkou, což mi opravdu "bodlo". Naprosto vysílená ze sledování volebního studia jsem ocenila zmrzlinu a les a čerstvý vzduch. Kromě toho, že nějaký cyklista - idiot mi málem přejel psa, to byla bájová májová procházka. P. (kámoška)vykládala, že možná bude bydlet se svým klukem, tak jsem jí to schválila, je to prostě fajn "hrát si na mámu a tátu". Však víte, jak to myslím:D
Zítra mě čeká:
- udělat do práce prapodivný úkol, který si šéf vymyslel, asi abych o víkendu nezlenivěla
- dojít si k mamce pro televizi (nyní nemáme, ale supluje to internet)
- zapojit telku spolu s K. a přemluvit K., že telku potřebujeme a máme na ní místo (téměř nemožné splnit)
- válení se na dece a pozorování děcek, jak se perou o kyblík na pískovišti
- příprava věcí do školy - spojím s dekou
- velký nákup - takhle prázdnou ledničku jsem dávno neviděla, dnešní krizový oběd = gulášová polívka z pytlíku :D
Tak to byl můj "volební den". Jinak tedy musím říct: respect Václav Moravec. S výsledkem voleb jsem celkem spokojená.

ichos

P.S. ten pomeranč neznačí, že sympatizuju s "oranžovými", ale jen že mám na něj chuť!:)

V.O.L.B.Y.

28. května 2010 v 18:10 | ichos
Tak - zítra touto dobou bude už po všem. Brzo už mě nebudou otravovat billboardy politiků a štosy  usměvavých ksichtů ve schránce. Zašla jsem k volbám, potkala se tam s bratrem. Koho budeš volit? ptám se.  Bratr si byl hned jistý, já jsem řekla, že se stále ještě rozhoduju (jelikož jsme byli asi 20 metrů od volební místnosti, působilo to trochu divně:P. Bratr hned radil, koho strčit do urny a pak si začal stěžovat na bolest zad. Prý chodí plavat a bude muset cvičit. Já už se dobelhám jenom k těm volbám, ta bolest! skučel sourozenec. Musím přiznat, že bratr občas věci trochu přehání a je vlastně komediant, takže nikdy nevíte, jestli to myslí vážně. Budiž. Bylo srandovní vidět mého 21letého sourozence, jak se belhá do schodů, kousek za ním totéž dělá jakási důchodkyně. Ne že bych mu to přála, ale zkrátka - nemohla jsem si pomoct a uculovala jsem se. 
Vešla jsem do volební místnosti a bratr zamnou ještě houknul - víš koho volit!! Tváře v komisi se na mě podivně podívaly a zatvářily se jako můry :-O Za plentou už jsem měla celkem jasno - možná i bratrův demagogický přístup na mě trochu zapůsobil. Ale ne- mám svou hlavu. Zakroužkovala jsem pár jmen a mazala pryč. Jeden známý po nás ještě pokřikoval, abysme nevolili Paroubka. No komedie. Ale bylo dnes krásně, že? Dobrá nálada. Tak snad to dobře zvolíme.

ichos

P.S. zítra od 1 hodiny začíná volební studio na čétéčku, tak s jednou divačkou můžou počítat :)


"Doktorská pohádka"

26. května 2010 v 22:45 | ichos
jeřabiny
Ahojte,
co myslíte, jak moc je v životě důležitý úspěch ve škole? Vystudovat vysněnou školu? Kolem mě se to začíná hemžit bakaláři, magistry, inžinýry a pí ejč dý:) Dokonce jsem se setkala nedávno (bylo to na volebním lístku), že má někdo titul Mgr. et Mgr. Prostě dvakrát. Chápu, že dotyčný chce dát najevo, že vystudoval dvě vejšky. Dobře no. Ale daleko sympatičtější je mi ten styl, když člověk titul  sice má, ale moc se tím nechlubí a veřejně ho moc neužívá. Přece jen ten titul máme hlavně pro sebe a případně do životopisu, ale nemusim si ho psát na schránku a chlubit se sním. Stále je tady pro lidi hodně důležité ukázat, že něco dokázali a něco vystudovali a že jsou prostě děsně chytří a pašáci k tomu ;) Například moje babička je Paní Inženýrová (děda je Ing.) a dřív bylo zvykem takto manželku spojovat s mužovým titulem. Je to srandovní. Já raději zůstanu  dál slečna kejhavá. Kejhavá ichos.
P.S. Ptáte se, proč ta jeřabina? Líbila se mi:)

Oukej - tak dalších pár drobností o mně

22. května 2010 v 13:48 | ichos
Mám moc ráda přírodu a kytky, co jsem si vypěstovala doma. Alergie nealergie - jaro a léto mě vždy nakopne. Tady je moje fialka, co kvete skoro celý rok. Mimochodem - zalévání kytek a věšení prádla jsou jediné 2 domácí práce, co mě baví. :P

  Zde prosím sekce hadříky. Ráda si občas udělám radost něčím pěkným ne sebe - viz minulý článek. Tady ta blůza - to nás trochu nátáhli u Marks and Specera, ani se mi o tom nechce psát. Ale babička říkala, že ji na léto potřebuju - tak ji holt mám. Amen.


Tu přiložím zákoutí, kde doma trávím asi nejvíc času, ano, je to jídelní stůl. Všiměte si prosím mých "domácích kalhot". Mám je již asi 15 let a stále je nosím, bez nich to nejsem já :-) Jsou ze sekáče za 10 Kč. To jen potvrzuje, že nejlepší věci jsou (skoro) zadarmo.



No a nakonec můj psací stůl, kde bych ideálně měla trávit času více, a to nejen blogováním a na netu ;)



Tak, přátelé, přece jen ještě dodám, že:
Mám ráda:
- svého K., rodinu a kamarády (of course :)
- upřímné, spontánní lidi
- když cítím, že jsem s někým "na 1 vlně"
- moře, slunce, jih
- hudbu a jídlo (těstoviny - mňam)
- zvířata - hlavně mého kokra :-x
- když se můžu na cokoli těšít
- když mám rozesmátý den a vše mě pobaví
- když splním nějaký úkol, který jsem nečekala, že splním :)
- lidi, co blbnou a nejsou moc vážní
- tancování
- když mi někdo rozšiřuje obzory
- kulturu
- chodit po městech / místech, kde to neznám a vyhýbat se "turistickým trasám"
- koukat kolem sebe (na lidi, věci, místa), protože je to fakt hrozně zajímavé :-)
- koukat na zprávy
- radio
- skromnost
- když mě knížka vtáhne sama do děje
- když udělám někomu radost (jako tomu prodejci Nového prostoru tento týden)
- když mám dobrou náladu
- horkou vanu
- zmrzlinu

Nemám ráda
- když lidé mluví jen o škole / o známkách
- pomluvy (někdy ovšem taky pomlouvám, ale doufám, že ne moc)
- agresivní lidi
- spěch
- ukecané pejskaře
- Penny market před naším barákem
- lidi, co se jen posmívají a své chyby nevidí
- kritiku (to fakt zle snáším :D)
- poučování od někoho, koho neberu jako autoritu
- slovo MUSÍŠ
- výčitky svědomí
- pesimismus
- metro (jezdím 2x denně) ach
- bezmoc
- seriály s umělým smíchem
- fastfoody
- auta (kromě malého Fiátku 500)
- když každý musímít to, co mají ostatní
- všeználky

A je toho víc.


ichos

ichos o sobě

21. května 2010 v 19:22 | ichos
Tak je to tady - pracovní týden v tahu a víkend na krku. Radost veliká :-) Popíjím Lambrusco (sladké jak cecek, ale k mé náledě se hodí) a jím čokoládu s příchutí capuccino. Co víc si přát. Jsem sama doma a docela si to užívám, ale už se zároveň těším, až se K. v neděli vrátí. Tak.
Koukala jsem, že lidé (mám na mysli blogery, člověk blogující- homo bloggus :) dávají do svých článků často něco o sobě, co mají rádi a co je naopak štve. Hodlám se opičit, ale řeknu to nikoli slovy, ale fotkami. Tedy - ichos má ráda:

Pomeranče (zvlášt teď, když je chladno a já se bráním chřipce zuby nehty). Tady jsem z nich udělala sněhuláka, tak doufám, že tím nepřivolám vánici :-P


Pak nedám dopustit na svoje Crocsy, od Jirky z USA, tímto mu děkuju. Nosím je doma, v létě i venku, např. do parku se psem. Do práce v nich nechodím, nebojte. Šéf je, jak jsem se dozvěděla, nepřítel těchto botek. Jseu prý odpudivé. Mně je to fuk, mám ráda, že jsou ve veselých barvách a našly si mou nohy samy...tak tak. Mám ještě bledě modré.


Další nepostradatelný "fetiš", který ichos vlastní, jsou různé kabelky / tašky. Tu jedna z nich. Z Lisabonu. Tašky, boty a různý doplňky, to jsou věci, za který utrácím a pak si nadávám. Asi závislost. Ale tuhle mi neberte, je moje a aspoň neničí zdraví (doufám).


Tady je můj hafan, bez kterého nedám ani ránu. Neberu ji akorát do práce a na nedělní oběd k mamce, protože by mi vše snědla :D


A na závěr plakát, co mi vydřiduši prodali po koncertě Leonarda Cohena před O2 arénou za 200 Kč! Ale mám ho ráda (plakát i zpěváka), tak odpouštím.


Takhle vypadá nostalgie. Pokračování příště.


ichos

Byli jednou dědeček a babička (neměli chaloupku, ale 3+1:)

20. května 2010 v 21:22 | ichos
Mám hrozně príma dědu a babičku. Nebydlí ode mě daleko, a tak se tam tak jednou týdně (jednou za 14 dní maximálně) stavuju. Někdy taky oni jezdí ke mně, ale už ne tak často (je jim přece jen oběma přes 80 let).
Dneska jsem u nich byla. Vždycky (to už je takový rituál) babička řekne, že jsme se strašně dlouho neviděli. Tentokrát to byla pravda, 15 dní :-) Dostanu pantofle, pak polívku, nějaký ten výborný oběd a pak taky kafe a moučník :) Babiččin skládáný piškotový dort nejčastěji. Pak ještě na doma čokoládu a ovoce. Neřekla bych, že naše rodina holduje obžerství, ale zase jídlo utužuje vazby, že ano:).
zátiší

Mám ráda, jak mě babi a děda zpovídají, jak to u nich "domácky voní" a že mají piano a spoustu knížek. Děda je takový intelektuál a teoretik, babička zase praktická a pečující, tak se doplňují a už jim to vydrželo přes 50 let, což je vážně doba. Jestlipak já tohle budu moc říct o sobě a K. (teď když to píšu, nechce se mi věřit, že by se to mohlo stát :o) Letos máme už 6 let spolu - prosím potlesk.8) No ale zpátky k tomu, o čem chci psát.
Babička se občas na dědu zlobí, což ale chápu - jsou spolu celý den a děda je docela svéráz, například řekne, že nebude obědvat rybu (viz dnes) a dá si rohlík s nutellou. Prostě děda:) Pak mi vypráví něco z historie (napříkald jak za války zakopávali v lese nějaké zbraně, které patřily jeho známému a ten je nechtěl odevzdat - byly starožitné) a je to vždycky zajímavé. Vážně. Ve filmech to bývá vykreslované jako nudné klábosení dědoušků, kteří nevědí, co měli včera k obědu, ale zase si pamatují, co měli na sobě na maturiťáku. Ale můj děda vypráví tak poutavě, že se nikdo nemůže nudit - anebo jen na chvilku, když se zadrhne a pronese dlouze: ".....a teď proč to říkám....kde je ta pointa?":) Pak si vzpomene nebo mu připomenu, kde přestal.
Moje babička je úžasná, protože je hrozně, VÁŽNĚ MOC hodná. Vždycky mi se vším pomáhala (má podíl na jisté mé rozmazlenosti a neusálém pocitu, že jsem ještě malá:), dodnes mi například zašívá na šicím stroji věci (já to neumím, nešika no:), peče nám koláče a trpělivě poslouchá. Když mi poradí, ne vždy to poslechnu, ale vždy má pravdu. Nezbývá mi, než trpce uznat, že když jsem ji neposlechla, většinou jsem na to doplatila (je mi už skoro čtvrt století, tak už si to můžu přiznat).
Mrzí mě, když slyším někdy narážky na důchodce - že jsou pomalí a že nakupují ve slevách a že jsou nevrlí apod. 1) všichni jednou budem staří, a tak to máme spíše chápat - takto jsme sami proti sobě. 2) staří lidi mají zkušenosti a vyplatí se je poslouchat (i když občas člověk neposlechne, to dá rozum, je přece mladý rebel:))
Doba se zrychlila a vadí mi, že se na staré lidi nemyslí. Často jsou na zboží příliš malé nápisy a oni to nepřečtou. Někdy jsou prodavači protivní, když starým lidem trvá, než najdou peníze - to je od nich přece neslušný. Všimli jste si toho?
Na závěr chci povědět - lepší než kroutit nad tím, že babička či děda neví, co je facebook/set top box/mp3, je povědět jim to. Třeba si to nebudou pamatovat, ale aspoň si člověk může jednou za čas připadat, že něco přibližně ví ;-) A že někdo řekne, že staří lidé jsou nešikovní nebo že jim to nepálí? Nedávno jsme někde podepisovali jakousi smlouvu a moje babička byla jediná, kdo v ní objevil chybu:-) Můj děda se i ve svých letech zajímá o vše kolem, jezdí na výlety vlakem (má to zadarmo :D), čte a pak napříkald v novinách zvýrazní něco, na co mě chtěl upozornit. Rozebíráme to. Děda je koumavý typ.
Děda také neustále něco hledá a moje babička to nachází. Ne nadarmo má na dveřích napsáno KGB. Ale nemyslete si, že děda je nějaký přesvědčený stalinista :D jsou to přece počáteční písmena slov Klíče Groše Brýle - 3 věci, který nesmí před odchodem z domu zapomenout :)) Jsem mu mimochodem vděčná za svoje současné bydlení. A babičce za to, že vím, kým bych chtěla v životě být. Chci být jako ona - obětavá a trvělivá. Hodná a chytrá. Nebo se aspoň snažit ;)

Tak jo, napsala jsem, co jsem chtěla:) Je s nimi legrace mám je ráda.
ichos

Blox bloxuje, ichos bloguje

17. května 2010 v 15:42 | ichos
Když je potřeba učit se, člověk najde mnoho různých zástupných činností. Proto mám v tomto "školním období" vypráno, složeno, zameteno, utřízeno, vyklepáno a vyneseno. Ale ne napsáno a naučeno. Škoda. Lenochům zdar;)
Včera jsem si vymyslela další kulturu. Na Jižním Městě se opět pořádá festival Street for art a před Modrou Školou (t.č. modro-žlutou) vyrostl výstavní prostor z takových těch dělnických buněk. Dole je kavárna, v patře vystavují současní umlci, např. Josef Bolf (mám ráda jeho ponuré, až hororové obrazy), pak Ján Mančuška a Jiří Skála a další. Výstavka je maličká (od každého je tu jedno nebo několik děl), ale potěšilo mě to. Jednak se tu něco děje, jednak dobrá výmluva, proč se neučit :-) a jednak jsem si uvědomila, že bych docela chtěla bydlet v buňce. Na fotkách jsem tam viděla domy z těch buněk, skutečně pěkné, s terasou, několika místnostmi, žádné souvislosti s montérkami a lopatou;P Možná to ani nebude tak drahé, ale kdo ví.
Ještě jsem zapomněla říct, že ta stavba se jmenuje Blox.
A to je ona:


Vedle stála ostnatá buňka - ježovka



Uvnitř čekalo několik děl současného umění, o němž by určitě mnozí řekli, že to není žádné umění. Podle mě je, odráží moderní dobu a vyvolá emoce (u mě to tak funguje, jsem vděčný návštěvník:).

Tohle je prosím pěkně nákup bez tašky, ale tak jak byl poskládán v tašce! (není můj, je to exponát v Bloxu!:)

Tady jsou Bolfovi mutantíci a další instalace (pet lahve a hadice - patří dělníkům ze severní Afriky a na výstavě v jiných souvislostech prý dostanou zvláštní náboj)


Tohle je každodennost - mytí nádobí (dnes mě to čeká, fuj)


A nakonec ještě ježovka (chci v ní bydlet, třeba by odrazovala nevítané návštěvy)


A panáci před Bloxem s mojí rukou (kynu jim a oni mně)

Tak mějte se jarně a kulturně a pondělně a hlavně dobře (ne, ty poslední dva body se nevylučují:)

ichos

Koncent + výstava = my pleasure

16. května 2010 v 0:20 | ichos
Dobrý večer!
Dnes sem umístím pár fotek z koncertu nejlepší kapely na světě / v ČR / na Moravě/  ve Valašském Mezříčí (dle libosti vyberte:), KTERÁ SA VOLÁ MŇÁGA A ŽĎORP. Konal se 12. května v Paláci Akropolis a byla jsem na něm sama, protože kamarádi totálně selhali a já to chtěla vidět. Nakonec to bylo perfecto, hráli z nové desky jménem Takže dobrý, dále taky starší kusy + povinné kusy (jako Hodinový hotel, který znají i naprostí Mňágo-ignoranti). Já jsem naopak velký fanda a pokud to jde, nenechám si Mňágu ujít (říkala jsem si, že už jsem na Mňáze mohla být tak 30 x a stále žádná nuda či ohranost).
Nejvíc se mi na nich líbí, že působí přirozeně, mají hodně trefné texty o životě a kolikrát si na některé z nich vzpomenu. Například:
- kašlu na lidi, co si myslí, že mi budou přidělovat kyslík
- nic není co by stálo aspoň za něco a něco nestojí ani za to:)
- a topoly se ve větru vesele kývaly a cesty přes kopce na nás čekaly
 atakdál. Říká se o nich, že to jsou veselí pesimisté. Jako já :D
Tož tu je máte:
Tohle je můj oblíbenec, basák Petr Nekuža z Rožnova pod Radhoštěm :) Asi si zpívá nebo zívá...


Tady už je kapela ve varu



Moc se mi líbí, jak jsou hoši stále v pohybu a můj mobilní foťák z toho udělal abstraktní šmouhy




Mňága a Žďorp aneb nechám si projít hlavou, kam všechny věci plavou



Tady se mi líbily rozmazaný světla (jinak není nic vidět, pardon:)



"Výhledově budeme všichni šťastni"






Nálada byla i přes místy smutné texty perfektní, publikum se bavilo a dožadovalo těch svých zamilovaných kousků. Jeden kluk v námořnickém tričku stále chtěl píseň Je to nemožné. Frontmen Petr Fiala (Fili) si toho všiml a s úsměvem klukovi opáčil, že na příštím koncertě ji zahrají. Teď to asi bylo nemožné....Holt jsme tam všici byli podobně naladění a bylo nám dóóóbře.

Nakonec přikládám foto z výstavy J. Dokoupila (v Jízdárně Pražského hradu). Kdo tam nebyl, ať tam běží, protože tolik invence se hned tak nevidí (já ji zhlédla dnes). Na fotce jsou mýdlové bubliny s akrylem na plátně. Tak ahoj!

ichos

Spaste svoje duše

14. května 2010 v 17:49 | ichos
Dneska se nám nad městem zatáhlo a pršelo. Zmokla jsem několikrát, nejvíc při venčení ve 2 hodiny. To jsem skutečně našeho psíka hecovala, ať už se vyčůrá, jinak se snad rozmočím přímo na ulici...
Poslední dobou zažívám tak trochu ponorkovou nemoc v práci. Nebe holt  nevydrží bez mráčků věčně. Někteří jedinci mi lezou na nervy a já jsem ten typ, že se (bohužel/bohudík) neumím přetvařovat. Tudíž mám blbou náladu a dotyčnému jen něco odseknu, případně odpovím třemi slovy. Samotnou mě to mrzí, ale nemůžu si pomoct. S většinou kolegů nemám problém, zasmějem se spolu, snesu, když si mě dobírají apod. Ale nemám ráda lidi, kteří se věčně někomu posmívají, přičemž ze sebe si legraci udělat neumí. Hrajou si s ostatními jako kočka s myší a náramně si užívají, když ten druhý = myš = já je v koncích, lapá po dechu a pak už radši jen mlčí.
Nechci tu šířit smutnou náladu, kterou dnes mám. Mrknu na nějakou komedii a bude dobře;) (mimochodem viděla jsem v týdnu film Muži v říji a vřele doporučuju, dávno jsem se u filmu tak nenasmála + skvělé výkony zámých i neznámých herců + má platonická láska Jaroslav Plesl:). Skoukla jsem to už 4x a hodlám v tom pokračovat:)
Takže tak. Nechápu, proč někdy mě rýpaní druhých lidí nechává klidnou a zasměju se mu a někdy ho nemůžu vystát. Už jsem v jednom zaměstnání 2,5 roku a začínám na sobě pociťovat jisté příznaky:P Ale jak říká mé olíbené přísloví: život není to, co chceme, ale to, co vydržíme. A pak taky -co tě nezabije, to tě posílí (to druhé motto je profláklé, ale taky pravdivé). No. Zaplaťpánbůhhh je víkend a já mám dost povinností, takže chmury budou muset stranou.
Nebýt toho deště, mazala bych zítra na trasu Olbramovice - Prčice, ale takhle půjdu tak maximálně se psem nebo na kafe. Taky dobře, aspoň se vyhnu té děsivé cestě vlakem zpět do Práglu v nabitém vlaku. Na všem hledat to pozitivní. Hola hej:-)
No a ještě jeden kulturní zážitek - ve středu jsem byla na koncertě mé zamilované Mňágy a Žďorp v Akropoli a zase to hoši rozjížděli. Nejsou už nejmladší, ale jejich texty a hudba a projev a vše mě stále hladí po duši - TAKŽE SPASTE SVOJE DUŠE. Jasné? :) Já se taky pokusím...

ichos


Sunny day with several clouds

9. května 2010 v 20:09 | ichos
Zdravíčko P:
Dnes jsem se rozhodla, že sem dám pár fotek z výletu. Je neděle, venku slunečno, tak mi to nedalo a přemluvila milého na vycházku do přírody. Moc se mu nechtělo, musím říct. Prý si zahrajeme frisbee v parku, co je kousek od našeho baráku. To se mi nechtělo! Měla jsem jako na potvoru zrovna úplně jiné plány a tak jsem nekompromisně rozhodla, že půjdeme do Milíčovského lesa (asi 3 km od našeho paneláčku) a pak do Křeslic a dendrologické zahrady. Chyba, asi jsem měla hledat nějaký kompromis a být tolerantnější, páč Kačer (milý) dost reptal.
Hráli jsme osobnosti (jeden si myslí osobnost, druhý pokládá otázky a hádá, Goliáš dal dost práce:) a kolem nás pobíhala naše zběsilá kokřice. V milíčovském rybníce se vykoupala. Voda byla už čímsi zarostlá, na fotce to vypadá snad ješt hůř než ve skutečnosti:D
Pak jsme došli k té dendro zahradě, kde mají všelijaké vzácné stromy a teď i kvetoucí rododendróny a tulipány. Chci tam! Kačer byl proti, prý je to nuda a už jsme tam byli. Ale to už je dávno, já chci repete!
Člověk míní a ... zkrátka tam byl vstup zakázán psům. Docela mě to vytočilo, vždyť dnes už není problém vzít hafana do zoo nebo například do botanické v Tróji. Pak jsme se proplítali Průhonicemi, všude davy lidí - každý dychtící po těch rododendrónech (mají je taky v průhonickém parku). Všude miliony aut, což mě štvalo. Pohádali jsme se. No a pak jsem kdesi ztratila vodítko. Vraceli jsme se snad 2 km. Vodítko jsme našli. Hurááá:-) Pětikilo je ušetřené:)))
Pak už zase slunko a dobrá nálada (a pár kapek, ale to nám nevadilo). Vzdálili jsme se rušným Průhonicím a místnímu "blázinci" a ubírali se po červené značce zpět do Milíčáku.
 Tohle je fotka z cesty:
Pak přidávám můj palec nahoru pro potok Botič a jeho meandry:)
Můj krk na výletě a korálky za 18 Kč (vivat Vietnamci:))
Chmýří z pampelišek pokrývá cestu v Milíčovském lese a v dálce Kačer a kokřice
No a na závěr pamprdlice (nemůžu jim odolat, jsou fotogenické), naše nejdražší a neustále hladové psisko(které v závěru cesty našlo na ulici kost a už s ní nebyla řeč) a Milíčovský rybník. V pozadí Jižní Město.
Fotky jsou z mobilu, takže to není žádný zázrak, ale já jsem ráda, že mám tento květnový "vejšlap" zdokumentovaný.
Mějte se sluníčkově

ichos

Ostravo, Ostravo, černá hvězdo nad hlavou

6. května 2010 v 21:24 | ichos
O víkendu jsem byla v Ostravě. Moc se mi líbila. Vážně. Trochu pálily plíce, ale jinak jsem si to užila. Ve Vítkovicích se konal DEN OTEVŘENÁCH DVEŘÍ. Trocha průmyslíčku nezaškodí. Bylo ho tam ve skutečnosti hodně, víc než jsem čekala, fotili jsme se. Moje práce trochu souvisí s energetikou, tak jsem se tam skutečně vyžila. Pak jsme si dali s Kačerem pivečko v Radě a koktejl na Stodolní. Domotali jsme se na ubytovnu:)
Tramkou se přejede celá Ostrava, žádné zdlouhavé přestupy jak v Praze. Jsem velká fanynka Ostravakova blogu (kdyby NÁHODOU někdo neznal ostravak.bloguje.cz), tudíž jsme museli jet na sídliště Hrabůvka - tam totiž tento mág možná bydlí :)
Nevynechali jsme slezskoostravský hrad, na černé louce obdivovali bikery. No a stále nás pálily plíce! Jsme holt rozmazlení "čistým" pražským vzduchem;)

V neděli se hrál fotbal - Sparta versus Baník na Bazalech. Ostře sledovaý zápas. Kačer fandí Spartě, já přeju spíš Baníku:-) Hned zkraje zatkli snad 300 sparťanských fans, tak jsme byli v kotli skoro sami. Smáli jsme se tomu. Remíza potěšila snad obě strany a pak nás vezl bus střežený policií na nádraží. Bála jsem se hlavně toho, že jestli dostanu pendrekem, doma mě zrubou (a to je slabé slovo). Nezrubali mě ani Ostravaci, ani pak doma Pražáci. Naštěstí:-) Jen jeden podivný sekuriťák na Bazalech s potetovanou hlavou mě asi chtěl postrašit obuškem. Možná jsem si to jen špatně vyložila:-O. Pak jsme se jeli uklidnit do centra na pizzu - přece jen už jsme měli plné zuby jak fandů, tak policistů. Cesta zpět do Matky Stověžaté (přes noc) proběhla tak, že jsem ji celou prospala. Prvním ranním metrem vracíme se zpět. Příště bych tam chtěla jet bez těch fotbalových souvislostí. Jen se toulat městem a vzpomínat, co o něm psal Ostravak Ostravski. Jsem JEHO fanynka, na fotbal mě tolik neužije :-)

Tak končí moje Ostravian Rhapsody:)


A na tohle: Západ slunce ve městě, které prý není hezké. Nesouhlas!!







Ve světě strýčka Skrblíka

4. května 2010 v 16:29 | ichos

Áchich. Tak dnešek jsem zasvětila své budoucnosti. Aspoň tak nějak to ten finanční poradce říkal. Musím vystavět nějaké pilíře či co, a tak docílím finanční nezávislosti. Budu hrát golf každý den a budu děsně bohatá, zajištěná a šťastná. Zkrátka a dobře se mnou uzavřel životní pojištění. Slovo smrt jsem snad nikdy neslyšela tak často jak dnes v tom poklizeném kanclíku. Zubatá jako by vykukovala tomu poradci za zády a ptala se: "Co když teď vyjdeš ven a porazí tě auto?" Jsem na sebe opatrná!  "Co když budeš mít autonehodu?" Nemám řidičák, autem nejezdím. Chlapík mi sveřepě vysvětloval, kolik dostanou mé děti a manžel, až umřu (mně, zatím svobodné a bezdětné) a co si budu moct koupit, až přijdu o obě nohy. Ještě že jsem se naučila nebrat věci moc vážně, jinak bych se mu tam asi rozbrečela nebo utekla ;)
Některé z jeho nabídek jsem asertivně odmítla, ale životní pojištění jsem brala jako "nutné zlo", které uzavřu. Nepřijde mi špatné ho mít a také mám pocit, že kdybych odešla bez podpisu aspoň nějaké smlouvy, už se toho kravaťáka nezbavím. Zní to hrozně, ale je to tak.  A honem, time is money, podepisujeme, za dveřmi čekají další klienti prahnoucí po penězích, slávě, nesmtelnosti...
Jak říkají Ostraváci- chujové to jsou, tihle poradci. Vyvrtali by člověku díru do hlavy. Jsem ráda, že jsem byla schopná plno jeho nabídek odmítnout, no a to životko vem čert.  Jako stará babka prý budu děsně v balíku. Dnes jsem Kačerovi slíbila, že pojedeme na Havaj, až nám bude 65 let. Jestli to se mnou vydrží. Koukal na mě, jako bych spadla z višně. Asi to byl spíš topol...