Spaste svoje duše

14. května 2010 v 17:49 | ichos
Dneska se nám nad městem zatáhlo a pršelo. Zmokla jsem několikrát, nejvíc při venčení ve 2 hodiny. To jsem skutečně našeho psíka hecovala, ať už se vyčůrá, jinak se snad rozmočím přímo na ulici...
Poslední dobou zažívám tak trochu ponorkovou nemoc v práci. Nebe holt  nevydrží bez mráčků věčně. Někteří jedinci mi lezou na nervy a já jsem ten typ, že se (bohužel/bohudík) neumím přetvařovat. Tudíž mám blbou náladu a dotyčnému jen něco odseknu, případně odpovím třemi slovy. Samotnou mě to mrzí, ale nemůžu si pomoct. S většinou kolegů nemám problém, zasmějem se spolu, snesu, když si mě dobírají apod. Ale nemám ráda lidi, kteří se věčně někomu posmívají, přičemž ze sebe si legraci udělat neumí. Hrajou si s ostatními jako kočka s myší a náramně si užívají, když ten druhý = myš = já je v koncích, lapá po dechu a pak už radši jen mlčí.
Nechci tu šířit smutnou náladu, kterou dnes mám. Mrknu na nějakou komedii a bude dobře;) (mimochodem viděla jsem v týdnu film Muži v říji a vřele doporučuju, dávno jsem se u filmu tak nenasmála + skvělé výkony zámých i neznámých herců + má platonická láska Jaroslav Plesl:). Skoukla jsem to už 4x a hodlám v tom pokračovat:)
Takže tak. Nechápu, proč někdy mě rýpaní druhých lidí nechává klidnou a zasměju se mu a někdy ho nemůžu vystát. Už jsem v jednom zaměstnání 2,5 roku a začínám na sobě pociťovat jisté příznaky:P Ale jak říká mé olíbené přísloví: život není to, co chceme, ale to, co vydržíme. A pak taky -co tě nezabije, to tě posílí (to druhé motto je profláklé, ale taky pravdivé). No. Zaplaťpánbůhhh je víkend a já mám dost povinností, takže chmury budou muset stranou.
Nebýt toho deště, mazala bych zítra na trasu Olbramovice - Prčice, ale takhle půjdu tak maximálně se psem nebo na kafe. Taky dobře, aspoň se vyhnu té děsivé cestě vlakem zpět do Práglu v nabitém vlaku. Na všem hledat to pozitivní. Hola hej:-)
No a ještě jeden kulturní zážitek - ve středu jsem byla na koncertě mé zamilované Mňágy a Žďorp v Akropoli a zase to hoši rozjížděli. Nejsou už nejmladší, ale jejich texty a hudba a projev a vše mě stále hladí po duši - TAKŽE SPASTE SVOJE DUŠE. Jasné? :) Já se taky pokusím...

ichos

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 15. května 2010 v 22:41 | Reagovat

proto dávám raději přednost kočkám :D
máš pravdu, v práci to není vždycky legrace... teď naštěstí mám svobodné povolání, tak jsem toho ušetřen a mezi lidmi jsem i tak :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama