Červen 2010

United Prague

27. června 2010 v 12:58 | ichos
Včera jsem si užili pěkný den. Navštívili jsme United Islands - festival, který se každoročně koná v Praze na Kampě, Střeleckém ostrově a dalších místech. Jedna scéna byla i na lodi Tajemství Bratří Formanů, která nyní kotví na Výtoni.
Nechali jsme doma pejska (ačkoli jich na místě taky dost pobíhalo) a vypravili se tam. Pro psy ta akce není moc vhodná - kvůli hlasité hudbě, to dá rozum. ;) Ale někteří pejskaři na to nedbali, užívali hudby a psi si hráli a lítali mezi lidmi. Jeden tam počůral nohu jistému mladíkovi, který seděl opřený o strom a meditoval. Skvělý výjev :)
Poslechli jsme si jednočlenný orchestr Cirkus Ponorka - pro mě hlavní zážitek festivalu - viz Cirkus Ponorka Koncert probíhal na lodi Tajemství, kde si můžete koupit pivo od námořníka v buřince nebo se kochat jahůdkami zasazenými přímo na lodi (jako jsem se kochala já:). Na lodi převažovaly ženy a děti (včetně 2 mimin), takže kdybychom šli ke dnu, nevím, jestli by stačily záchranné čluny.:P Ale Tajemství kotví u náplavky, takže nic takového nehrozí. Ani mořská nemoc. Jedině když se to přežene s orosenými půllitry;)


Pak začal maratón dobrůtek. Měli jsme hlad, tudíž přišel na řadu špíz, brambůrky, langoš a trdelník. Klasické festivalové obžerství. Lákadla všude kolem a pak plácnutí se na deku na Kampě a zase trochu hudební (duchovní) potravy. Vedle nás seděla skupina Španělů, dva kluci se kočkovali :), opodál zase tancovaly postarší manželské páry. Kolem se povalovaly prázdné kelímky od mojita.
Na závěr jsme se zašli podívat na britský alternativ rock Cinematics. V první řadě stála stará babička, tipla bych tak 75 let. Koukala na ty mladý Brity v úzkých kalhotech a kostkovanými šátky a bylo to celé takové...zvláštní a pěkné. Prolínání žánrů, věkových kategorií, lidí stylových, nevkusných, opilých, spokojených i tančících. Bezdomovci s vínkem u pódia. Festival byl zdarma a kdo chtěl, mohl si koupit za stovku festival pass a podpořit pořadatele.

Koukala jsem z mostu Legií na lodičky na Vltavě a na to, jak Praha ožila. Za hudebního doprovodu jsme se odebrali dom. Říkali jsme si, že cizinci jsou asi z našeho města na větvi. Dnes jsme byli na větvi spolu s nimi, páč to tady žilo.
Aloha!

Neuspěchej úspěch

21. června 2010 v 22:56 | ichos
Rozhodla jsem se napsat něco k tématu týdne, kterým je úspěch. Je úplně jasné, že pro každého je to něco jiného. Nedávno jsem slyšela zajímavé přísloví: Pokud stojíš na místě, kráčíš zpět. Vyložila jsem si to jako nutnost pořád se zdokonalovat, učit se a tak. Když já tak ráda podlehnu nicnedělání, lenošivosti a koukání třeba do nebe (nebo na pěkný film:). Je to pro mě v podstatě úspěch - užívat si klidu, nic nemuset a chvíli jen tak odpočívat. Pak se člověk probere a zjistí, že musí vzít psa na procházku, sebrat prádlo a koupit papírový kapesníčky. Fajn. Někteří filozofové (kteří, to se mě neptejte:) říkají, že tyhle chvíle štěstí z nicnedělání jsou pomíjivé a brzo je musíme přehlušit nějakou činností. Neměli bychom z nich radost, kdyby trvaly moc dlouho. Jednoduše bychom se v tom štěstí rozplynuli, ono by se rozplynulo v nás, nebylo by to pak už štěstí. Tak nějak.:)
Úspěch je dokončit školu. To vím zcela jistě a moc si to přeju. Sousta lidí kolem mě teď zažívají euforii z těch nových titulů. Nechci, aby to vypadalo, že jim to nepřeju, ale už bych taky chtěla:P Už to trvá dlouho a nejde mi ani tak o ten titul, jako o to udělat radost rodině a těm, co jim na mně záleží. Možná že je to ten kámen úrazu - kdyby motivace ve mně byla zaměřená přímo na to, že JÁ chci skončit školu, bylo by to asi prospěšnější, než dělat to pro ostatní. Samozřejmě že já chci taky být úspěšnou absolventkou (ú.a.), ale už jsem si za ty 2 roky (o tolik přetahuju běžnou dobu studia, to je, co:)) zvykla na to nebýt ú.a. Jsem vlastně šťastná tak jak jsem. Chodím do práce, mám peníze tak akorát, mám kluka, kamarády, bydlím, dýchám. Je léto. (Ode dneška - jupí!)Vážně si připadám docela úspěšně. Je to relativní pojem a pro spoustu lidí to znamená úspěch v práci, kariéru, uznání. Nikoliv pak pro ichos. Já chci být spokojená se svým životem. Chci se smát a být tak trochu nad věcí. Bez toho se to tady občas vážně nedá zvládnout.

Ale co Vá budu vykládat, sami to znáte;)

ichos


Když se (ne)daří

16. června 2010 v 19:52 | ichos
Znáte to taky, že?
Jsou dny, kdy se vše daří, obloha je modrá, teplo tak akorát, ptáčci zpívají, někdo vám řekne kompliment, v obchodě mají poslední máslo, které získáte vy - klika, někomu dobře poradíte a ještě vás pochválí v práci a partner/ka ocení vaše kuchařské umění.
Pak jsou ty druhé dny. Ráno člověk klopýtá v metru a jelikož je skoro ještě spící, vypadá jako zombie. Lidi se na něj mračí. V práci se pokazí kompjútr, kape klimatizace, začne pršet zrovna, když jste na odchodu domů. Pak kolem vás projede auto a ohodí vás vodou z hodně hluboké kaluže.
A tak bych mohla pokračovat.
Dnešní den bych řadila spíš k takovým mixům obojího. V práci se mi "povedla" jedna menší bota, pak jsem zjistila, že jsem zřejmě potřetí koupila vadný set top box. Zní to legračně, ale já už jsem z toho skoro zoufalá. Asi jsem spíše vadná já či jeden nejmenovaný řetězec, který prodává elektro. Můj milý pes začal hrozně pouštět chlupy, takže se doma topíme ve štětinách (to je takový náš pejskařský slang:).
Pak jsem měla jedno milé setkání se "starou" známou a skvělý malinový koktejl a v práci jsem si prodloužila život, jelikož jsem se od plic zasmála. Mám takové vypečené kolegy totiž.
Tak a teď babo raď, jestli to byl  dobrý či špatný den. Záleží na úhlu pohledu.

Co nejvíc těch podařených dní Vám přeje ichos


Dneska se to rozlousklo

11. června 2010 v 21:53 | ichos
Dobrý večer (ráno, odpoledne) - doplňte dle potřeby:)
dnes jsem se o sobě zase něco dozvěděla -  udělala jsem si jaýsi test osobnosti a bylo to tam - jsem cholerik! Docela mě to překvapilo, očekávala bych spíš melancholika a chtěla bych být sangvinik. K.řekl, že na základě jednoho testu nic nezjistím. Pak si test udělal a oznámil, že je flegmatik. Jasně, jasně, volali jsme na sebe, TO SEDÍ!
Celé odpoledne jsem se v práci chovala děsně klidně. Nejsem přeci žádný cholerik, no ne? Vše jsem řešila pomalu, s rozvahou a výsledkem bylo to, že jsem odešla o hodinu a půl později než obvykle.
Mojí tekutinou (a tekutinou všech choleriků) je žluč. Bezva. Jsem impulsivní, netrpělivá, se stálými názory a špatným sebeovládáním. Něco na tom je. Zato mého K. jen tak něco nerozhodí - kdyby kolem domu padaly bomby, nejprve dokouká fotbalový zápas (máme to mistrovství, že) a pak to půjde řešit. Chtěla bych být jako on.
Najednou mi přijde, že například i píšu jako cholerik. Děsně tlačím na tužku a leccos mě dokáže vytočit. Jeden test může člověku nasadit pěkného brouka do hlavy. Asi se dám na jógu a budu hledat duševní klid. Anebo na to zapomenu a budu si dál žít, jak umím, cholerik - necholerik. To  spíš.
Nyní o počasí: máme vedro:) já mám teplo ráda, zvlášť, když můžu být u vody nebo na dece ve stínu. Dnes nám v práci vytekla klimatizace. Zeď byla mokrá, jako by zpocená. V kanclu 30 stupňů. Vzduch žádný, kolegové (a já) zpocení. Prima atmosféra a práce hromada. Jedna zlatá osoba nám přinesla větrák, ale to bylo asi 10 minut před mým odchodem - typický příklad působnosti Murphyho zákonů. Pak jsem si koupila ledové pití a užívala si cestu chladným metrm, která mě normáálně dost nebaví.
Teď slyším, jak na MS ve fotbale ti trubači z JAR stále "bzučí" jak včely v úle, mám chuť zavolat na K., ať to vypne, ale nejsem žádný cholerik přece a vydržím to! Sakra! Moje hlava :)


Honey, honey, it is sunny!

8. června 2010 v 19:27 | ichos
Díky Vám všem, co jste reagovali na můj minulý článek, pomohlo mi to naladit se zase na veselejší vlnu a taky si ledacos uvědomit. Teď už je mi letně, krásně a užívám si to teplo - nejčastěji na dece v parku s knížkou :) Miluju vůni léta, jako by ten teplý vzduch zvýraznil vůni všech rostlin. Teď například kvete bez černý, což mám beznadějně spojené s mojí babi a štávou, kterou z něj vyráběla - takzvané kosmatice. Asi to znáte, je to květ bezu svařený s cukrem a citronem a je to hroooozně moc dobré a osvěžující. Takže tolik tip pro letní parna. :)
Jinak teď jsem se před chvílí pobavila - nějaká malá holčička ve výtahu mě pozdraví, vyká mi, normálka, a pak - já jí taky vykla :D Desetileté holčičce - takové věci se stávají jen mně ;)
Anebo dnes v parku můj pes hrozně štěkal na dědu s holí, co šel kolem naší deky. Děda se ptá - slečno, to takhle štěká na každého? A já na něj: ne, na každého ne. Až pak jsem si uvědomila, že je to trochu blbé, tak jsem se to snažila zachránit: To je proto, jak máte tu hůlku, asi se bojí. A děda na to: to víš, holka, nejsem už nejmladší.:)
Takové každodenní situace mě baví. Jsou banální a časté, ale je v tom kouzlo života. Nemyslíte?

Vaše filozofující ichos


láska je láska

1. června 2010 v 22:22 | ichos
Máme tady první červnový zápis. Neměla jsem moc dobrý den. V práci mě štvalo všechno a všichni, počasí je mizerný a celé odpoledne jsem prospala, tudíž škola opět nedotčená.
Aspoň jsem si sem na blog nahrála pár fotek (povětšinou z domova) a to mi trochu pozvedlo náladu. Budu je přikládat k článkům, abych vás neumořila těmi pomeranči;)
Měla bych na Vás dotaz. Zní to naivně a buhvíjak, ale napište: Jak projevujete lásku? Možná je to moc osobní dotaz, tak si to třeba nechte pro sebe, ale kdyby se někomu chtělo reagovat, sem s tím. Díky!
Abych nezůstala stranou, já lásku projevuju slovy, dotyky, dárky, pomocí...ale stačí to vlastně?

ichos májově (ne)naladěná