Říjen 2010

Jak se mají ovce na sídlišti?

30. října 2010 v 20:35 | ichos
Myslím, že béééé béééééé béé bé - takhle nějak.

Počasí tomu chtělo a vytáhlo mě dnes odpoledne ven, takže žádné velké učení se opět nekonalo, ale co už. Slunce mě hřálo a já ho čerpala a chtěla si ten pocit zachovat až do hluboké zimy, kdy člověk bude mrznout někde na zastávce a krčit se tak, aby bunda zakryla co největší část těla. No dost negativních myšlenek, dneska bylo krásně, na předposlední říjen až nezvykle.
Společnost mi dělal přítel z nejvěrnějších:

.

Kousek za naším barákem jsem zachytila sídlištní momentku - podzim je u nás zlatý a fotogenický, což mě moc těší.

.

Tady se mi líbil poslední list, který se ještě zuby nehty (stonkem) drží útlého kmene.

.

Nemohla jsem si pomoct a blejskla taky obligátní šípky a břízky (při slově břízka si vždy vzpomenu na film Vratné lahve a na výborného oddávajícího, který odříkával poetickou báseň "břízka se k břízce naklání" a měl snad všechny řečové vady:). Určitě si ten film pusťte, pokud jste ho ještě neviděli, což pochybuju. Nepamatuju si většinou hlášky z filmů, ale z Vratných lahví mě napadají v jednom kuse.

.

.

Vykračovala jsem si to směrem k Milíčovskému lesu, potkala spoustu cyklistů, rodinek na procházce, jednoho spícího chlapa na lavičce s velkou koženou taškou, kterou mu zatím nikdo nešlohnul a kluky, kteří natírali pouliční lampy, což smrdělo tak, že můj pes kýchal a já zrychlila krok.

Kousek před lesem (fotky z lesa sem dám jindy, abych vás neumořila) jsem si vyfotila ještě luhy na Hájích;)

.

Pak jsem objevila jakousi farmu. Už jsem párkrát viděla, že se zde pasou kozy a ovce, ale tentokrát jsem zvolila jinou cestu než obvykle, což se mi vyplatilo. Naskytnul se mi pohled na zázemí starého statku, kde se to hemžilo ovcemi a kozami, taky jsem s úžasem zírala na urostlá prasata, kachny, slepice (to víte - městské děcko:) Kolem se couraly rodinky s dětmi a ty byly skoro tak nadšené jako já.;)

.
.


Nakonec přikládám fotku statku, je určitě dost starý a jsem ráda, že obnovili jeho původní účel. Líbí se mi, že to u nás žije.

.

S pozdravem chrochro se loučím a brzo se můžete těšit na fotky k Milíčovského lesa a Křeslic, kde jsou vedle sebe chatařské osady a satelitní města, což je vpravdě bizarní.

Walking on sunshine

29. října 2010 v 18:07 | ichos
Včera jsme slunečný státní svátek využili k návštěvě centra Prahy. Bratr nás tam hodil autem (bydlím na okraji Prahy) a i když jsem se trochu styděla, že přispívám k přeplněnosti centra auty, aspoň jsme s bratrem popovídali. Měl tudy cestu, tak se snad ani nemusím stydět za tento "neekologický počin";)
Brácha nás "vyhodil" s auta na Jiráskově nábžeží a my se prošli s K. kolem vody, ke "zlaté kapličce" a pak už nás nábřeží plné turistů trochu omrzelo, tak jsme zabočili za Hollarkou doprava po schodech dolů. Úzké uličky mám moc ráda a pokud nejsou součástí někajé trasy v průvodcích, a tudíž se tam nevalí davy řvoucích Anglánů, může to být docela romantické místo.
Tady je rorunda, kterou jsme záhy uviděli. Teď jsem se dočetla, že je to vlastně kostel sv. Kříže Menšího. Buď jak buď - na první pohled jasná románská stavba, zřejmě později sloužící jako kostel.

Brzy nato jsme se dali směrem k Betlémskému náměstí (nezamýšleli jsme to - jen jsme se tak toulali, což mám nejraději). Slunce nás hřálo do zad, co víc chtít. Tenhle komín a krejčovství, dýchající starými časy, jsme potkali cestou.

Takový dům musí být příjemný pro život- tam bych se ráda vracela. U nás na Jižňáku je to taky fajn - jen nám tu chybí taková krásně se  pnoucí rostlina.
Tohle je Betlémské náměstí, na kterém stojí Betlémská kaple, tu jsem ale nezachytila. Jako děti jsme tu často trávili víkendy v Náprstkově muzeu. Vždycky se mi tam hrozně líbily sochy indiánů a eskymáků a trochu jsme se jich i bála.

Tady jeden průhled - vedle Betlémské kaple, v níž kázal Mistr Jan Hus. (Ještě se vynořují maturitní znalosti;)

Kdo pozná, kde to je?
Poradím, že chvíli před pořízením té fotky odbila 3. odpolední.

Výstava Císařovského obrazů se mi líbila - byla jen malinká a platilo se 5 Kč, což mě trochu mrzelo, protože umění ráda podpořím. Líbily se mi hlavně akvarely z cest, ale i třeba "Člověk s klíštětem":) Zajděte tam, ať jste v obraze:)
Pak jsme chtěli jít na pivo Ke Zlatému tygrovi, kam chodil i Hrabal a zjistili jsme, že bez rezervace nemáme šanci. Tak jsme se odebrali domů a já zachytila ještě klasiku - Hradčany, Sovovy mlýny a Novotného lávku.
Takový podzim si dám líbit. Pak si chtěl K. koupit běžecké kalhoty, což jsem mu trochu překazila, jelikož jsem propukala v hlasitý smích. Dali jsme si zmrzlinový pohár (stejný nápad mělo asi třicet dalších, tak jsem si užila hezkou frontu) a K. trochu vyčítavě říkal, že ty kalhoty by se mu v zimě na běh hodily. Jsem hrozná, ale muži v legínách mi prostě způsobují záchaty smíchu. I když jde o tak hezkou věc jako je sport. ;-)

Lálálá

24. října 2010 v 14:38 | ichos
Ahoj všici!

V pátek jsem byla v kulturním centru Zahrada na koncertě Posledního výstřelu. Je to projekt krnovské kapely Bratři Orffové. Řekly mi o nich kamarádky a nějak jsem se zaposlouchala do těch veselých, odlehčených textů a zamilovala si je. Poslechněte si třeba tohle.
Toto zrovna není úplně veselá píseň, ale zase pravdivá.
Co vám budu vykládat - na koncert  nás přišlo asi 23 - počítala jsem to. Pilo se pivo v plastových kelímcích a trsalo na parketu. Kapela vzala slabou účast s humorem - říkali, že se diví, že mají fanoušky i na Jižním Městě. A že zdraví děti z Chodova, Opatova a Hájů. Smála jsem se a kamarádky taky. Kámošky kouřily a já - nekuřačka jsem se polila pivem a pak jsem pařila tak, že si mě všiml zpěvák Ivan Gajdoš a usmál se.
Byl to hezký páteční večer - mejdan na periférii, v kulturáku, kde žije jeden černý kocour a na baru a v šatně makají sympatické slečny.
Až příště bude někde hrát Poslední výstřel či Orffové - ichos tam bude nastoupená mezi prvními.

Ahoj!!!

.

Čo bolo a čo jest

15. října 2010 v 18:05 | ichos
Sedím si hezky doma, piju čaj s citrónem (ten citrón za mnou přicestoval z Kalifornie, tedy máma mi ho přivezla a má hrozně moc šťávy, kterou jsem se samozřejmě pokecala) a koukám, jak můj pes spí v mojí posteli s mým polštářem pod hlavou. Myslím, že má rád podzim, protože procházky jsou kvůli počasí kratší a může se válet doma a lebedit si.
Já jsem si dnes taky po práci lebedila - usnula jsem a zdálo se mi, že jsem na koncertě mé milé Mňágy, kde mi Petr Fiala - zpěvák - osobně předává jejich vinylovou desku. Pak jsem se (docela nerada) probudila a šla volit.

Slyšela jsem vedle šramotit sousedy, kteří jsou takoví dost aktivní a každý pátek jezdí na chatu. Vyběhla jsem teda, abych se s nimi nepotkala (vždy táhnou dost věcí a ve výtahu by bylo nabito), brala schody po dvou a pak se s nimi potkala stejnak ve volební místnosti, což mi přišlo vtipné a jim taky. Někdy mě mrzí, že nemáme chatu, kde by si člověk pekl buřty, trhal maliny a válel se tam na dece. Na druhé straně nemáme chatu, kde by člověk tahal sekačku, plel a musel sekat dříví - prostě v létě to chybí, ale teď jsem ráda, že budu pěkně v Praze, sledovat volební studio, pak půjdu do kina  a na jídlo a budu líná a městská a vůbec ne přírodní. Proč taky,když mrholí a musela jsem vytáhnout zimní bundu.

V práci máme kolegyni, která mluví docela sprostě a je taková "voražená". Myslela jsem, že štve jen mě a na kluky naopak její vyzývavý oblečení působí dobře , ale bavila jsem se s kumpány a prý jim taky leze na nervy. Jeden kamarád ji nazval čarodějnicí. Prý žena má být éterickým protipólem muže. To si úplně nemyslím, má být hlavně svá, ale chovat se slušně a nesobecky, což teda tady neplatí. Tahle kočka vždyky zatáhne žaluzie, aby na ní v kanclu nesvítilo slunko a nezeptá se třeba - nevadí vám to? Mně to totiž vadí, bo pak nic nevidím, že. Ale hlavně mi vadí její celková vyčůranost.

Vedle v kanclu se dnes pouštěly hitovky od Neckáře, ale taky Šmoulové, Kamarád do deště a já skutečně neváhala a brzo odtud vypadla. Člověk by potřeboval panáčka Zelené a taneční parket, aby tento hudební výběr zvládl.

Včera jsem se bylo mrknout ve škole, něco zkonzultovat s mojí vedoucí práce, která je hodná a vše se mi snaží laicky vysvětlit, což je v mým případě zapotřebí. Potkala jsem tam známé profesory a zjistila to co už dávno vím - všichni studenti jsou mladší než já. Pánové na recepci školy začali sbírat postavičky z kinder-vajec a profesor M., jehož předmět jsem dělala natřikrát bude dědečkem. Z jeho předmětu neumím vůbec nic, ale pamatuju si, že se hezky usmíval a měl pochopení. Já si však připadala jako blb a stránky sešitu měla pokreslené různými obrázky a slovy a vybarvené a kdovícoještě. "Kolegyně, měla byste si tu knížku příčíst ještě jednou a vytěžit z ní víc," řekl mi jednou. Neplánuju to, ale kdoví co mě v životě potká a třeba jednoun budu CHTÍT víc tomu rozumět. Teď nikoli.

Tak servus a kochejte se květenou, co stála před jindřichohradeckým květinářstvím. Vřes je taková báječně podzimní rostlina.
.Zde vidíte mnou fenku, sedí u dveří domku přítelova dědy, ale v zásadě je to pes DOMÁCÍ.

.

Flóra (a nemyslím to máslo)

6. října 2010 v 16:06 | ichos
Mám moc ráda kytky a když se podívám z okna, tak je nejvyšší čas sem dát nějaké fotky na připomínku léta a barev. Stromy už se sice zbarvují, ale přece jen jsou to barvy podzimní, tlumené, které nás už tak trochu připravují k zimnímu spánku.
To tahle růže nebo měsíček lékařský září úplně jinak. Dělá to zkrátka slunce.

.

.
Vždycky mě mrzelo, že můj kluk není moc na kytky, respektive nerad je dává. Zastává názor, že řezané kytky jsou vlastně proti přírodě, řezání pestíků a tyčinek je podle něj nemravný. Ne, můj kluk není blázen, řekla bych, že jen nerad kupuje kytky / jde po ulici s kytkou.
Vloni jsem k narozkám dostala kytek několik, a tak mi došlo, že už jsem asi velká holka. Obdržela jsem několik slunečnic, mých oblíbených. Myslím, že když začnete dostávat kytky a muži vám občas podrží dveře, je to znak, že už jste VELKÁ holka.
Když jsme začali s K. chodit, jednou přelezl plot zahrady a naškubal pro mě hrozně moc kytek, pak v ulici odrbal jakýsi keřík růží no a já byla v sedmém nebi. Vandalismus, který potěšil. Teď už mi kytky netrhá, řezaný z předsvědčení či jinýho důvodu nekupuje, ale neřekla bych, že na mě nemyslí, občas mi třeba koupí oběd nebo lístky na koncert. Náš vztah se vyvíjí, holt.

Já mám spoustu kytek v pokoji, stěhovaly se se mnou a mám k nim vztah. Jednu voskovku mám už snad 20 let a pěkně smrdí, když kvete. Je táhlá a dlouhá a asi nesmrtelná. Doteď mi ale vrtá hlavou, kam zmizela má dlouhatánská voděnka, kytka, kterou jsem měla ve starém bytě a už ji nemám. Achich, možná uvadla a už si to nepamatuju, ale stářím by možná trumfla tu voskovku. Pak mám dvě fialky, kaktus v hrníčku, co jsme dostávali ve škole k maturitě a fíkus benjamína od bratra, kterýho si cením. Fialky neustále rozmnožuju, protože se mi líbí, jak rychle pouští kořeny. Potřebovala bych víc místa, pořádnej barák na kytky. Dřív jsme je mohli mít na chodbě paneláku, ale z požárních důvodů to zatrhli. Na oknech zvenku taky nesměj být, prý kvůli nové omítce. Tak jsem kytky z chodby přestěhovala k mámě, kde jsou požární pravidla méně přísná.

V Jindř. Hradci máme úplně malinou zahrádku, řečenou "dvoreček". Za komančů se rozhodli, že přes naší velkou zahradu povede silnice, tak nám nechali jen kousek, kde máme pár smrčků (který reagujou na smrad ze silnice a trochu rezaví) a několik kytek - viz fotka.

.
Jezdíme tam jen v létě, takže je asi dobře, že nemáme velikou zahradu - kdo by se o ní staral? Už takhle podle jedné z legend moje mamka chtěla jednou stříhat dvorek nůžkama, hehe. Teď máme jakýsi vyžínač - tak tomu říká bratr - a je to posekané za chvíli. Ale stejněje škoda, že ta stará zahrada je v tahu, prý tam byla i studna, víno, jabloně a hlavně klid a prostor.

Teďka máme na plotě přidělaný vlnitý plech, aby tam bylo trochu příjemněji. Nejčastěji na dvorku sedí babi, pije kafe, my jsme tam letos s bratrem čistili houby a to je tak vše. K.se tu učil a pak za zvuku brzd a klapání semaforu ve velkém vedru usnul.

Ještě dodám, že mám ráda zahradnictví (v JH ho zrušili ale ráda jsem tam nakukovala do skleníků), pak taky často čučím do zahrad nebo trhám lidem přes plot ostružiny nebo jahody. Ale pšššt.