Listopad 2010

Klepali jsme kosu v Amsterdamu

26. listopadu 2010 v 18:57 | ichos
Vypravili jsme se s K. do Amsterdamu. Kdoví jestli nás zlákala představa listopadového Amstru, nebo levné letenky;). Každopádně jsme spali v houseboatu v docích, jedli hlanolky s majonézou (Holanďani po nich šílí) a viděli spoustu zajímavého: dům, v němž se ukrývala Anna Franková a kde je teď muzeum, nespočet kanálů - grachtů (Holanďani vyslovují "chracht":) a taky třeba průvod na oslavu sv. Mikuláše. Tohle jsou černí Petrové, kteří se právě vylodili v přístavu a spolu s Mikulášem dávají dětem sladkosti.

.
.
Byla už docela zima a nevlídno, ale nám to nevadilo - aspoň se nikde netlačily davy turistů. Turisti okupovali pouze proslulou Čtvrť červených luceren, kde sedí ve výlohách ženy různorodé a mávají na mužské skupinky. Je to síla, povím vám. A taky občas legrace - například jsem se lekla jedné černošky, která vykoukla zpoza rudého závěsu a koulela očima :).

Viděli jsme větrný mlýn, sýry, prostě holandskou klasiku. Líbilo se mi, jak se tady jezdí na kole. A to HODNĚ. Všude cyklostezky, semafory pro kola a podle mě ty bicykly nebudou žádné extra drahé modely . Vypadají jak z filmů pro pamětníky. Parkujou všude (přivázány k různým zábradlím a plotům) a má to šmrnc.
Potkáte tu ženy v podpatcích na kole s umělýma kytkama kolem řidítek, mámy a táty, co vezou na kole fůru dětí. Holanďani obvykle drží řidítka jednou rukou, do toho telefonujou a ještě vezou velký nákup. Ale vypadá to, že to mají pod kontrolou:)

.
Ještě nikdy se mi nestalo, že bych zažila takový slejvák, abych měla mokré věci v kufru. V Amsterdamu ano. Ale co - na lodi vše doschlo. Večer když už jsme byli unavení couráním po krásách tohohle města, pili jsme na lodi čaj,jedli mandarinky a slaný pendrek. A čučeli na vodu.

Už se tam taky chystají na Vánoce - ve městě postavili kluziště, v ulicích jsou světelné řetězy. Fascinovalo mě, že v Amsterdamu obvykle nemají v oknech záclony, takže vidíte, co kdo vaří nebo pána, jak hraje na piáno:)
A co mě totálně vykolejilo? Česká beruška v jednom obchodě, plyšový Pat a Mat a taky knížka O krtečkovi v místním knihkupectví.

.
No a pak taky husy v klidu se pasoucí kousek od centra. Prostě jsme si to užili a i když jsme tam strávili jen tři dny, viděli jsme dost. Naštvala mě akorát stovka, kterou stál výběr z místního bankomatu a pak neochotná servírka, co mi nechtěla dát nic k jídlu (prý až večer) a tak jsem chroupala olivy a pila čaj:P. Ale s číšníky je někdy potíž i u nás, no ne?
Tak zdar Amsterdamu a jeho babičkovským bicyklům:)!!!

.

17 kilometrů, čtyři baby a bolavé nohy

9. listopadu 2010 v 19:41 | ichos
V sobotu to vypadalo na jeden z posledních hezkých dní, pak už rosničky předpovídaly déšť, tak jsme se s pár kamarádkami a samozřejmě mojí čtyřnohou psí kámoškou vydaly do středočeského městečka Sázava, kam jezdí z Jižního Města autobus, takzvaná třístovka, prostě okolí Prahy objíždějící courák. Cesta trvala přes hodinu a pobavilo nás, že nejdražší lístek "platil" pes, jelikož neměl tramvajenku.
V Sázavě jsme rozevřely mapu a kam jako teda že půjdem. Skupinka mísních fešáků u hospody nás sice směrovala ke kláštěru, ale my se rozhodly pro 17ti kilometrový pochod do Jevan, vyhlášené vesnice milionářů a celebrit, kde míval muzeum sám božský Kája.
Jak je vidno, nebe bylo zatažené a fičel vítr, ale aspoň nepršelo a my kecaly o všem možném a jedly chleby z domova a celkově si užívaly volna.

.
Brzo jsme obdivovaly tyhle vyvedené ovce, jedna byla vážně zralá na ostříhání a koukala na nás s rozvahou Buddhy. Kousek dál jsem zvěčnila kámen, který tu je na památku jakéhosi šlechtice, ale nepamatuju si to přesně, možná kdyby si dal někdo práci, tak přečtě, co je na něm vyryto.

.
.
Rozebíraly jsme všechno možné od chlapů po kohouta na víně, až mě tenhle strom znovu donutil vytáhnout mobil a cvaknout.

.
Tady se podívejte, že nekecám, opravdu to ze Sázavy do Jevan dělá 17 km.

.
Prošly jsme vísku Konojedy a pak musely jít kousek po silnici, což je trochu otrava, měkké jehličí v lese je jiná káva. Do lesa jsme se brzo vrátily - modrá značka na posledním úseku cesty vede už takřka jen lesem. Kokr pobíhal kolem nás, ale držel se v bezpečné vzdálenosti,  kdyby se ztratil, musel by šlapat do Prahy hezkou štreku pěšky ;)

.
Nemyslete si, vydru jsme opravdu nepotkaly...

.
Tohle je místo zvané Aldašín, dřív tu byla vesnice, která už zanikla. Teď je tu zvláštní lesní hřbitov a kostel, dočetla jsem se, že je tu pohřben skladatel Karel Svoboda.

.
V Jevanech začalo pršet, což byla skvělá příležitost schovat se v místní hospodě, která připomíná něco mezi pizzerií, luxusní kýčovitou restaurací a nevěstincem. Obsluhoval tu pěkně protivný nemluva, který prý vařil ruskému prezidentovi (psalo se to v zarámovaném novinovém článku na zdi). Inu - abych to jen nekritizovala, udělali nám dobrou zelnici a v krbu krásně plápolal ohýnek, což se hodilo, poněvadž dvakrát vypadly pojistky.
Pak už nám jel bus domů a já cítila brnění nohou, těšila se na horkou vanu a na další takhle fajn výlet.

Křeslice a vůbec

4. listopadu 2010 v 15:39 | ichos
Jak jsem slíbila v minulém článku, přikládám sem zbytek fotek ze soboty, kdy jsem s pejsanem vyrazila na "túru" po okolí. Minule jsem se s Vámi rozloučila fotkou ze statku u Milíčovského lesa, přidám sem ještě jednu odtamtud, je na ní také domácí zvíře, které sice nesnáší vejce, ale zase umí člověka docela dost rozveselit, třeba když lítá z ničeho nic dokolečka jako zběsilé a vy nevíte proč :-D

.


Pak už jsme zašly do Milíčovského lesa, což je přírodní památka, hodně starý les na okraji Prahy sousedící s Jižním Městem. Třeba pražský Hostivařský lesopark byl vysázen v 70. letech, ale Milíčák je o dost starší. Taky se víc podobá klasickému lesu. 
Tady vidíte Milíčovský rybník, jako malí jsme se tam i koupali. Rostou tam chráněné žluté kosatce a žije spousta kačen a labutí a už se tam zkrátka lidi moc nekoupou, aspoň myslím.:)


Na cestě - Jack Kerouac;)

.

Tohle je Fantův mlýn, stará chátrající budova, kde teď sídlí stavební firma a někdo vedle na zahrádce udělal osvěžovnu - malou zahradní restauraci. Tenhle mlýn je už součástí Křeslic a ty jsou zase součástí Prahy, ač je to k nevíře. Je to vesnička je od Jižního Města asi 5 minut autobusem.

.

Křeslice mají výhodnou polohu, takže se tu začaly stavět taky nové moderní baráky, které vypadají jako přes kopírák, ale snad má aspoň vesnice díky tomu víc peněz.
Tady je domeček - původní, poetický, zkrátka jiné kafe než "satelitní městečka". Ale ruku na srdce - bude v něm asi chladněji než v těch nových domech ;)

.

I v Křeslicích se vám může stát, že skončíte pod mostem ;-)

.

V sobotu bylo mimořádně krásně, tady už tedy slunce zapadalo, ale stejně dělá hezkou atmosféru.

.

Bus domů z Křeslic mi jel za 5 minut po příchodu na zastávku, měla jsem kliku a to jsem se ještě zdržela focením kapličky kousek od návsi. V Křeslicích bydlí taky jedna moje kamarádka ze střední a trávila jsem u ní dvakrát pár hezkých prázdninových dní. Taky jsem v místní pizzerii slavila narozky a přejedla se lasagněmi, ale to už je jiná pohádka. Ahoj!

.