26. listopadu 2010 v 18:57 | ichos
Vypravili jsme se s K. do Amsterdamu. Kdoví jestli nás zlákala představa listopadového Amstru, nebo levné letenky;). Každopádně jsme spali v houseboatu v docích, jedli hlanolky s majonézou (Holanďani po nich šílí) a viděli spoustu zajímavého: dům, v němž se ukrývala Anna Franková a kde je teď muzeum, nespočet kanálů - grachtů (Holanďani vyslovují "chracht":) a taky třeba průvod na oslavu sv. Mikuláše. Tohle jsou černí Petrové, kteří se právě vylodili v přístavu a spolu s Mikulášem dávají dětem sladkosti.
Byla už docela zima a nevlídno, ale nám to nevadilo - aspoň se nikde netlačily davy turistů. Turisti okupovali pouze proslulou Čtvrť červených luceren, kde sedí ve výlohách ženy různorodé a mávají na mužské skupinky. Je to síla, povím vám. A taky občas legrace - například jsem se lekla jedné černošky, která vykoukla zpoza rudého závěsu a koulela očima :).
Viděli jsme větrný mlýn, sýry, prostě holandskou klasiku. Líbilo se mi, jak se tady jezdí na kole. A to HODNĚ. Všude cyklostezky, semafory pro kola a podle mě ty bicykly nebudou žádné extra drahé modely . Vypadají jak z filmů pro pamětníky. Parkujou všude (přivázány k různým zábradlím a plotům) a má to šmrnc.
Potkáte tu ženy v podpatcích na kole s umělýma kytkama kolem řidítek, mámy a táty, co vezou na kole fůru dětí. Holanďani obvykle drží řidítka jednou rukou, do toho telefonujou a ještě vezou velký nákup. Ale vypadá to, že to mají pod kontrolou:)
Ještě nikdy se mi nestalo, že bych zažila takový slejvák, abych měla mokré věci v kufru. V Amsterdamu ano. Ale co - na lodi vše doschlo. Večer když už jsme byli unavení couráním po krásách tohohle města, pili jsme na lodi čaj,jedli mandarinky a slaný pendrek. A čučeli na vodu.
Už se tam taky chystají na Vánoce - ve městě postavili kluziště, v ulicích jsou světelné řetězy. Fascinovalo mě, že v Amsterdamu obvykle nemají v oknech záclony, takže vidíte, co kdo vaří nebo pána, jak hraje na piáno:)
A co mě totálně vykolejilo? Česká beruška v jednom obchodě, plyšový Pat a Mat a taky knížka O krtečkovi v místním knihkupectví.
No a pak taky husy v klidu se pasoucí kousek od centra. Prostě jsme si to užili a i když jsme tam strávili jen tři dny, viděli jsme dost. Naštvala mě akorát stovka, kterou stál výběr z místního bankomatu a pak neochotná servírka, co mi nechtěla dát nic k jídlu (prý až večer) a tak jsem chroupala olivy a pila čaj:P. Ale s číšníky je někdy potíž i u nás, no ne?
Tak zdar Amsterdamu a jeho babičkovským bicyklům:)!!!
Josef Pszuk klepe kladivem kosu....
každičká kapka, co skápne mu z nosu
na čtyřkilové kladivo ....
( dělá se z toho ošklivo )
... tak kladivem kapku rozmázne !
..." ten muž má způsoby svérázné !
tuším, že na kosu močí " !
.... Wilém Prdtt protřel si oči,
olízl ruku... řka : " je to tak ....
do kosy mlátí zas.... darebák " !