Prosinec 2010

Království za horkou vanu

30. prosince 2010 v 19:36 | ichos
Leckde se píše, že sprchování je zdravější než koupání ve vaně. Budiž. Ale jestli něco opravdu miluju, tak je to horká koupel. V zimě je to pro mě požitek, který si dopřávám docela často a kdybych ho měla z nějakého důvodu oželet, bylo by to s těžkým srdcem.
V létě jezdíváme na hudební festivaly a to pak vždy sním o tom, jak se doma naložím do vany. Člověk během těch pár dnů na fesťáku mytí moc nedá (sprcha tam sice je, ale stojí se na ni fronty, tak se koupu spíš v rybníce:) a pak se vážně těší, jak se hezky Vyčvachtá ve vaně.
K Vánocům jsem dostala pěnu do koupele (vypadá jako láhev vína, je na ní obrázek od Pivrnce a nápis NEPÍT! :D), takže brzo mě budete muset omluvit - půjdu se koupat. Tolik moje óda na vanu, ráda si pečtu, jak jste na tom vy, jestli jste jako já schopní přečíct pár kapitol fajn knížky ve vaně, nebo radši dáte rychlou sprchu a spát :)

P.S.Před chvílí u mě doma ťukali popeláři. Dva klučíci v podroušeném stavu mi dali přání a ptali se, jestli jsem s nimi spokojená. Dostali dvacku, páč spokojená jsem.

Tak ať se Vám vždy dobře daří

nepřejí jen popeláři, ale taky ichos :-)


.

Počítačový strejda

29. prosince 2010 v 20:17 | ichos
Vypravili jsme se je strejdovi. Je to rodinný přítel, kdysi babiččin nadřízený. Bude mu 91 let, tak jsme mu přišli popřát k narozkám a vůbec popovídat. Jsem ostuda, nebyla jsem u něj snad tři roky. Přitom jako malí jsme k němu s bratrem jezdili na chatu, o víkendu jsme k němu chodili na počítač a na piáno. Tenkrát jsme ještě "komp" neměli doma, takže brácha ho vždy u strejdy zabral a pařil stíhačky. Já jsem zasedla k piánu, strejda má totiž prímové klávesy Yamaha:) Máma, babička a strejda kecali v kuchyni a popíjeli červené. Dneska zase, akorát že strejda už je hodně starý, nemůže pít víno (kvůli přáškům) a stěžoval si na bolesti kolena. Doufám, že se to brzo zlepší. Stáří je těžký a o to větší jsem měla radost, že jsme se zasmáli i se strejdou a probrali toho docela dost. Například jsem se dozvěděla, že strejda prý byl první majitel PC u nás. Asi je ta informace trochu přibarvená(:-D), ale já tomu prostě věřím. Strejda je velký fanda do počítačů (jak už jste asi pochopili:) a vždy si kupoval nové modely, stejně jako další elektronické vymoženosti (mixéry, ledničky, videa, satelity a vždy to nejlepší, co bylo k dostání). Je to jeho koníček a fascinuje mě, že drží krok s dobou, surfuje na netu (připomínám - v 91 letech!), stále má přehled a i když paměť už mu vynechává, převyprávěl mi dnes celou historii počítačů od sálových přes Atari až po to jeho první PC.

Kdo se chce dožít 91 let, musí mít podle mě nadšení pro věc, ať už je to cokoli :-)


.

Shopping and ... smiling

27. prosince 2010 v 18:02 | ichos
Dočetla jsem se, že se chystají povánoční výprodeje. Nejsem nějak zvlášť stará (jen trochu), ale za nás tohle nebylo:-D Výprodej když je obchod v likvidaci - prosím. Výprodej lyží o letních prázdninách a koupacích čepic v lednu - beze všeho. Ale tyhle povánoční výprodeje mi moc nevoní. O to podivnější je, že jsem se dneska po práci ploužila "chrámem konzumu" (tak říkáme obchoďáku Palladium) a doma mi přibyla kabelka (krásná!) a korále (taktéž velmi pěkné). Sakra.
Britové prý utratí při povánočních výprodejích více než před Vánoci. Nechtěla jsem tomu věřit. Když jsem ale dneska viděla ten poprask na laguně v Palladiu, byla jsem mírně řečeno překvapena.
Tak vám nevím, jestli jsem se náááhodou nenechala zmámit právě těmi články o výprodejích:-D Horší je, že kabelka, co jsem koupila v žádné slevě nebyla, dokonce jsem po seškrabání cenovky zjistila, že kdybych ji koupila za eura, stála by mě o 50 Kč méně. Zhruba tolik jsme ušetřila na korálcích, aspoň to hlásala visačka. Kriste bože, ten tajemný svět ekonomiky...
Kromě kabelky jsem si nesla ještě nakládaný hermelín, anžto jsem dostala od mámy radu utratit stravenky (platí jen do konce roku). Doma jsem ho plácla do ledničky vedle kaprů, uzeného a cukroví. Udělalo se mi nevolno.
Ale dost už o jídle a nerozumné ichos. Včera jsme u babičky blbli s bratrem a nasmáli se. Polil mě vodou a já jeho. Koho zajímá, že venku je pod nulou.
Jak je to v jedné reklamě: korále - 70 Kč, být zlitá od hlavy až k patě vlastním bratrem - k nezaplacení :-D

.

Štědrý den za mnou, kachna přede mnou

26. prosince 2010 v 12:01 | ichos
Game over - Vánoce skončily. Ne tedy úplně - dnes je tedy 2. svátek vánoční a pořád ještě cítím atmosféru provoněnou jehličím a vanilkovými rohlíčky. Nicméně co si budeme povídat - dárky už jsou rozbaleny a Štědrý den za námi.
Užila jsem si ho výborně, hodně jsem se nasmála. Můj bratr mi totiž daroval křížek, který prý pořídil v obří vietnamské tržnici v Modřanech (vypadá kýčovitě, je plastový, ale již jsem mu našla důstojné místo u mě doma ve vitríně). Dále koupil velice legrační malý vánoční stromek, který se sestává z kužele, do něhož jsou zapíchány větvičky. Padaly vtipy o tom, že letos bude dárků až po špičku stromu a podobně (strom měří cca 30 cm :-D).
Dnes mě čeká kachna u babičky a bojím se, že pokud tam vezmu mou zlobivou fenku, bude to znamenat, že bude během oběda lítat po stole, protože vůně kachny je pro ní trochu silná káva. Ale nechci ji nechávat doma samotnou, však jsou Vánoce, no ni?
Už jsem letos o Vánocích viděla:
- Pyšnou pricenznu
- Veselé Vánoce přejí chobotnice
- Amadea (do půlky na dvd)
- Mrtvou nevěstu Tima Burtona (můj oblíbený film)
- Kopretiny pro zámeckou paní (knížku jsem četla jako malá)

Na Štědrý den jsme se chtěli podívat do kostela sv. Ludmily na Míráku, ale zrovna zavírali (bylo asi 6 hodin a zřejmě skončila mše). To mě trochu zklamalo. Pak pochutnala na kapříkovi a (musím se pochlubit) dostala plno dárků. O křížku jste slyšeli, ale taky mám třeba DVD Mňágy a Žďorp (díky, Ježíšku!) nebo skvělé džíny nebo hodiny na zeď (konečně budu vědět, kolik je! :-D).

Já razím za babičkou, mějte se a mějte se rádi! ichos

Světlo ve tmě

22. prosince 2010 v 19:18 | ichos
Rozsvítila jsem si vánoční svíčku a rozhodla se udělat si "atmošku" Vánoc. Vyndala jsem ty svoje slavné rumové kuličky, které přítel nazval asteroidy (podle nepravidelného tvaru, uhodli jste :-D). Jako kdyby koule musela být vždy kulatá, že, ale nechme toho :D
Dneska jsem se byla projít se psem, vzájemně jsme se venčili a já si prohlížela ozdobené stromky v zahradách. Mnohdy to lidi s výzdobou trochu přepískli a obtočili chudáka smrčka blikající červeno-modro-zelenou hrůzou. Některé barvy světel ani nedokážu pojmenovat (zeleno-bílá?). Rozbolela mě z toho hlava a s láskou jsem pak asi 5 minut hleděla na jedličku ozdobenou klasickým žlutým, neblikajícím světelným řetězem.
Já mám v okně takovou tu stříšku se sedmi svíčkami, kterou vlastní asi tak 78 % českých domácností:D Umístila jsem nad ní ještě řetěz, ale přítel konstatoval, že to u nás vypadá jako u kolotočářů, tak jsem ho projednou poslechla a řetěz putoval zpátky do sklepa.
V sousedním paneláku bydlí jedni takoví velcí milovníci Vánoc. Na balkoně mají stromek, ale tím to nekončí, spíše začíná. Strom svítí. Svítí taky šňury na prádlo a zábradlí a je to trochu taková diskotéka. Ale co - Vánoce je hlavní prožít podle svých představ a pokud nám k tomu pomůže balkón připomínající Moulin Rouge, tak proč ne;)

Zítra mám v plánu balení dárků a pak už je Ježíšek, tak se asi do blogových lovišť nedostanu. Proto přeju už teď všem čtenářům krásné Vánoce, splněná přání a večer spatření zlatého prasátka.

Mějte se v příštím roce moc moc hezky. ichos


.

Článek vonící gulášem

20. prosince 2010 v 19:24 | ichos
Uvažovala jsem o tom, jaké by to bylo být vegetariánkou. Napadlo mě to dnes, když jsem jedla těstoviny z houbami a slaninou, šklebila se a vybírala z nich tu slaninu, která se mi zdála "moc tlustá". Moje kamarádka je vegetariánka už několik let. Jí pouze ryby, takže možná není vegetariálka, ale semi-vegetariánka nebo jak chcete. Každopádně jsem jí vždy obdivovala, protože přece jen to chce omezovat se a to skoro nikdo nedělá zrovna rád. Na druhé straně někdo nejí maso proto, že mu nechutná, někdo prostě nechce, aby se zabíjela zvířata, někdo to má půl na půl.
Já mám moc ráda zvířata (teď nemyslím jako biftek nebo tak), chovám šelmu psovitou, ráda koukám na pořady o zvířatech, vím, že život bez nich by byl smutný. Je mi dokonce líto kaprů v kádích - nesmějte se mi :-D, (ale se salátem si na nich ráda smlsnu). Je mi líto zvířat ve velkochovech. Přesto je kupuju a pak je vařím, peču a smažím.
Slyšela jsem názor, že člověk by si měl zvíře, které chce sníst, taky zabít. Kdyby to tak bylo, myslím, že by se ze mě skutečně stal jedlík salátů a čekanky :). Jsem holt trochu potrytec, zabíjení zvířat sice neschvaluju, ale na mém jídelníčku figurujou.
Pak je tu další věc. Maso obsahuje důležité látky, které není jednoduché (pokud je to vůbec možné) jinak nahradit. Ale vzhledem k tomu, že vegetariáni bez masa fungují, je vidět, že to lze, jen to stojí víc času a určitě taky peněz.

Asi zůstanu u toho dávat si takové ty bezmasé dny. Objevila jsem restauraci Mlsná kavka na pražské Florenci (mají logo s kavkou, která nese vidle, což se mi velmi zamlouvá :). Zítra si tam zajdu na tofuburgr a bude to taková moje omluva všem kaprům, co to brzo pěkně odskáčou. Škoda že jsou tak chutným symbolem našich Vánoc - to se prostě nevyplácí.

.

Kuličky dokonány, děj se vůle...

19. prosince 2010 v 11:51 | ichos
Tak konečně si můžu odšktnout svůj nejen blogový slib, který zněl vyzývavě a provokativně: upeču letos cukroví. Na rovinu - mám v lednici pár rumových kuliček a myslím, že mi to bude stačit :-D Pečení cukroví není jen tak, ale kdo to zkusil, ten to ví.
Včera jsem zabrousila do obchodu, kde se schylovalo k boji mezi starší paní a sekuriťákem. Paní totiž měla v tašce rohlíky, které nenahlásila. Vznikl z toho konflikt takřka válečný. Padala ošklivá slovíčka a zlé pohledy. Já jsem se klidila pryč, protože atmosféra nebyla mi milá. V tašce jsem si odnášela kokos, vanilkové cukry, rum a účtenku - co kdyby se na mě osopila ochranka.
Rum jsem koupila pěkně jindřichohradecký, jednak mám k tomu městu vztah - jezdím tak léto co léto a jednak Tuzemák s lodí je jenom jeden (aspoň myslím:). Doma jsem si pustila rádio a že se teda do toho jako dáme. Fakt, že nevlastním vál a váleček (takové zanedbatelné drobnosti, že), jsem vyřešila s elegancí sobě vlastní. Jako váleček mi posloužila láhev od Velkopopovického kozla v pytlíku a jako vál linka pokladená průhlednými deskami, do kterých se dává třeba vysvědčení :-D
Myslete si o mně co chcete, ale docela to fungovalo. Flaška spolehlivě rozdrtila piškoty, ty se pak zalily vodou s rozpuštěným cukrem, džemem a rumem. Rumu zbylo habaděj, tak jsem si večer mohla zpříjemnit dvěma čaji bohatě "ovoněnými" ;) Všechno jsem to smíchala a učinila rozhodnutí, že to obalím v kokosu. Jenomže kuličky se nějak nedařily. Rozpadaly se, tak jsem snědla za trest každou, která se mi nelíbila. Když už celá akce vypadala na pořádný debakl, zarputile jsem udělala asi dvacet koulí obstojného vzhledu a šoupla je to lednice, však tam ztuhnou a aspoň mi zmizí z očí. (K mé radosti vážně ztuhly - dnes ráno jsem je kontrolovala okem i pusou :D).
Abych se z té vánoční činnosti trochu vzpamatovala, udělala jsem si čaj s rumem a klobásu, protože jsem dostala zoufalou chuť na něco slaného. Pak přišel bratr a spolu s ním a mou drahou polovičkou jsem několik hodin koukali na nejmenovaný pořad, kde se seznamují mámy a tátové. Ještě teď mě bolí bránice, ale nechme toho. (:-D) Teď jdu splnit další předsevzetí, které znělo učit se, učit se, nebo jak to vlastně bylo.
P.S. Ve vánoční tombole na třídním srazu jsem vyhrála pivo pro psy, ještě že mám psa, jinak bych ho snad musela ochutnat :D
P.P.S. Málem bych zapomněla podělovat drahému za strouhání mandlí, těžkou a nevděčnou to práci...
respekt

Kauza "Cukroví" a náhlý zvrat

17. prosince 2010 v 18:27 | ichos
Přišla jsem do práce s myšlenkou, že dnes je hlavně třeba najít na internetu potřebný recept na cukroví (ne moc obtížný, cukroví se musí dát udělat bez válečku atd. - prostě na koleně:-D). Včera se mi, jak jsem psala, nic kloudného najít nepodařilo. Ale v práci byla spousta práce, jak už v  pracovní den bývá, člověk by se upracoval, taky jsem musela s O. probrat historické metody focení, protože jeho to hrozně zajímá, takže cukroví šlo stranou.
Při cestě zpět domů mi ujela tramvaj, takže jsem šlapala kus pěšky a vzhledem vyšší míře nasranosti způsobené tou tramvají jsem se vykašlala na návštěvu obchodu. Beztak jsem recept nenašla, takže nebudu přece kupovat mouku a vejce jen tak, no ni?
Koupila jsem si však Reflex, abych se dočetla, že krásní lidé se na internetu začali sdružovat na jakýchsi stránkách, seznamují se tam a chtějí plodit krásné děti. S touto informací jsem se došourala domů a ve vlněné čapce a už trochu špinavé dříve bílé bundě mi nebylo zrovna do zpěvu :-D Nicméně horká vana už zpravila leccos a i tentokrát povzbudila. Přečetla jsem si ve vaně o zadlužených lidech - taktéž v Reflexu a hned bylo veseleji... (dělám si srandu).
Večer mě čeká vánoční sraz s bývalými spolužáky, kde se každý rok udržuje milá tradice: přines dárek a jiný si odneseš. Na stole už mám nachystanou pentli, abych tu láhev Zelené trochu vyzdobila :D. Pokud vás to zajímá, v této každoroční "tombole" už jsem získala sůl do koupele, čokokoládu (letos by se to hodilo taky, páč je rok čekulády:) a trpaslíka. Řekněme, že trpaslík byl danajský dar, protože  mám doma docela málo místa a posaďte si tam velkého plyšového trpajzlíka, že. No myslím, že malá L. si s ním občas určitě hraje, respektive ano - dárek jsem bezostyšně "poslala dál".
Takže asi tak. Můžu vám říct, že včera jsem pro to cukroví byla nadšenější než dnes. Ale co už. Zítra se budu učit a za odměnu nakoupím suroviny a něco spískám. Počkat... pečení cukroví=odměna? :-O Ale vlastně proč ne. Všechno záleží na úhlu pohledu...


.

Vařila myšička kašičku

16. prosince 2010 v 19:15 | ichos
16. prosinec byl pro mě vyloženě dobrý den. Bavilo mě to v práci, kde jsem se nasmála (aukce dárků byla dostatečný důvod), pak mi vůbec nevadilo, že umrzám, když jsem cupitala na metro. Metro mě neštvalo, ale naopak jsem dlouhou cestu využila k velice prospěšné (nervům prospěšné) hře na mobilu, kde cílem je pořídit co nejlepší fotku rybiček. Po této velmi intelektuální činnosti jsem doma zase pracovala, ale hrála mi k tomu hezká hudba. Jestli jsem vám to ještě neříkala, Rádio 1 je nej.
Pak jsem venčila, kochala se ozdobenými stromečky v zaradách a poradila nějakému týpkovi, kudy se dostane tam a tam, ačkoli jsem to sama moc netušila :-D (doma na Mapy.cz jsem zjistila, že jsem mu poradila kupodivu dobře).
Pak mi přes cestu přeběhla černá kočka, ale ani to nemohlo narušit pohodové rozpoložení ichos. Zastavila se tu mamka a přinesla mi pizzu. Pochválila mě, jak mám uklizeno a vyzdobeno a že prý u mě asi bude na Vánoce, když tu mám tak útulno (kdepak, já budu u mámy, všichni bysme se totiž do mé garsonky nevešli. Všichni rovná se já, máma, její příel, brácha, pes. My lover bude u svojí máti.)
Vymyslela jsem si, že letos upeču aspoň jeden druh cukroví. Ať nežeru - dva druhy:-D Koukám na netu na recepty a vždy když se mi nějaký zalíbí, tak je potřeba "sušené mléko" nebo "makadamiové ořechy" a takové blbinky. To teda ne - já chci klasické suroviny - vejce, mouka a tak:) Nemám váleček ani formičky, tož to bude trochu problém. Ale já se nedám a hlavně už jsem to veřejné oznámila, tak se nechci pak znemožnit, že... Pokud máte nějaký fajn recept, sem s ním!
Tenhle týden jsem upekla "rychlý koláč" a tím jaksi začala moje hospodyňková fáze. Jsem zvědava, jak dlouho mi vydrží.

Nic, děcka, já si jdu zadělávat těsto, buďte hodní, však jsou skoro Vánoce ;-)

.

Cecilka bloguje

13. prosince 2010 v 18:24 | ichos
.

Někdy si říkám, proč moje panička každé ráno někam spěchá. Že se jí chce? Kdyby se natáhla jako já do pelechu / na křeslo /do postele , nic by se přece nestalo. Pak bychom se spolu nažraly (já z misky na zemi, ona z misky na stole) a šly se trochu proběhnout. No stress. Okoukly bychom psy a jejich páníčky a pak už by byl skoro čas na oběd.
Panička se  obvykle vrací až odpoledne, říká, že "z práce". Nechápu jí, ale vždycky jí uvítám a očekávám pamlsek za to, že byla dlouho pryč (pamlsek žádám, i když šla třeba jen s košem- pro jistotu). Jdeme na procházku, vrátíme se a panička s páníčkem se pohádají zase kvůli té práci nebo co. Fakt ty lidi nechápu. Kdyby si dali voraz a nikam se nehonili - jako já, jsou v klidu. Nechám se pak od nich drbat a poslouchám paničku, jak si stěžuje na páníčka. Olíznu jí ruku, tak to přehodnotí a s páníčkem se zase udobří.
Večer sleduju, jak panička vaří, vyskakuju na linku a snažím se něco ukořostit. Nedaří se, ale vynahradím si o večer, když při prochzce najdu kousek od popelnic housku. Mňam. Vůbec mi nevadí, že jsem dostala na zadek, ale pošmákla jsem si. Večer se dobývám do postele, ale  skončím v pelíšku, protože ti dva jsou proti. Nevadí, stejně si k nim vlezu v noci, to už nebudou mít sílu mě odhánět. Cheche. Ještě zaštěkám  na přijíždějící výtah -jsem pes, tak nesmím dělat plemenu ostudu (nejsem žádný "gaučák") a pak už definitivně vytuhnu.

.

Časová smyčka zpátky k Mikuláši

9. prosince 2010 v 19:50 | ichos
.Jak jsem před pár dny psala, byli jsme o víkendu na Staromáku. Abych Vám nic nezatajila, pak jsme se vydali ke Kotvě. Tenhle pražský obchodní dům už má svou největší slávu za sebou (všichni chodí naproti do "chrámu konzumu" Palladia -název vymyslel kamarád. Já nemám co říkat - koupila jsem si tam čapku vlněnou, v zimě velmi potřebnou:) Ale abych neodbíhala - před Kotvou jsme viděli Jú a Heleho, tentokrát byli tihle dva kumpáni oblečeni jako Mikuláš a čert. Na fotce nahoře bohůžel není vidět dítko, které hezky recitovalo, je schované za maminkou. No - říkala jsem si, že kdybych byla malá (myslím věkem, vzrůstem jsem malá pořád :), tak bych se čerta-Jú nebála, ve městě jsem potkala tedy mnohem děsivější čertiska.
Zalezli jsme do Kotvy a že tedy koukneme na dárky. Nakonec jsem vybrala takový košík na nákup pro mamku, o němž přítel pronesl, že je kýčovitý, tak jsme zase šli. V přízemí jsme ještě mrkli na výstavku starách aut a motorek, posuďte sami - není to paráda?

.
Letos jsem viděla vážně hodně Mikulášů a čertů různého věku i vzezření. Vždycky mě to potěší, nejhorší je, když člověk třeba trčí někde v práci a o všechno přijde.
Včera jsem dostala adventní kalendář - to se mi ulevilo. Bála jsem se, že si všichni myslí, že už jsem na to velká. A just ne! :D

.

Prosciutto di Praga a jiné vánoční úkazy

6. prosince 2010 v 19:24 | ichos
Už je to tady. Každoroční pouť na Staromák s cílem vidět stromeček máme zdárně za sebou. K výpravě "za kouzlem Vánoc" jsme si vybrali neděli odpoledne, 5. prosinec. Mikuláš na krku, druhá adventní neděle, všude davy lidí, ale taky vůně pečených kaštanů a svařáku.
Stromek je prý odkudsi ze středních Čech, kde stál na zahradě a majitelům vadil, ptotože zasahoval do elektrického vedení. Na Staromáku dělá parádu, mimochodem je ozdoben tyčkami, které problikávají a vypadají jako rampouchy. (Z fotek to není moc patrné - tudíž se běžte podívat na vlastní oči;)

.
.Výzdoba mi tu letos přijde celkem vkusná, převažuje zlatá a stříbrná barva a nebýt té masy lidí, je to docela romantika. Každoročně nechybí oslík, kozy, ovce a děti, co si je chtějí pohladit. (Nejen děti - i já se hrnula ke "chlévu":)
.
Vánoční trhy - to je taky pečená staropražská šunka (neboli prosciutto di Praga, jak píšou na stáncích :D), barely s punčem s svařákem a tradiční i netradiční dárky. Ty méně obvyklé jsem vyfotila ve výloze jednoho designového krámku poblíž Ungeltu, mrkněte na poslední fotku..Svícen, který tvoří hlava panenky, bych asi nechtěla dostat pod stromeček , ale darovanému svícnu a zuby nekoukej;) Vymrzli jsme, pak jsem si koupila čapku, abych tu letošní zimu nějak zvládla (přítel řekl, že vypadám jako Bohdalka ve filmu Fany - milé) a pak jsme dostali chuť na zmrzlinu. Nevím, jak se to mohlo stát, ale - stalo se. V metru jsme si báječně pochutnali.
.
Málem bych zapomněla na kulturní okénko. Pokud budete mít chuť na kino, zajděte na Imaginární lásky. Je to jedna z nejlepších věcí, co jsem viděla za jánevímjakdlouho.

Pápá, ichos

stručně zvučně

4. prosince 2010 v 14:52 | ichos
Včera jsem byla na křestu jednoho pražského klubu. Hrálo tam TOHLE. Tak šťasné a zamilované Vánoce:-)

P.S. na tom křestu byla jenom 1 celebrita (Zdeněk Podhorský řečený Podhůrák). I když nečtu bulvár, to jméno mi vyskočilo okamžitě. Jsme holt pod palbou šoubyznysu ze všech stran.
Na křest mě vzal kolega a kamarád z práce. Mrzlo až praštilo, ale v klubu bylo příjemně. Vystupovaly tam nějaké "děsně sexy kočky" s houslemi a vánočními kouličkami v uších. Výzdoba klubu byla jen pro silné nátury - řecké sloupy, fialové světlo, rudobílé zdi. Tož ale raut nebyl zlý, neobědvala jsem, takže jsem podnikla holubí nálet. Tři malé plzničky, rizoto, kuličky v rajské omáčce a další dobroty.
I. je skvělý společník. Probrali jsme vše od Harryho Pottera až po kapely působící v Brooklynu. Myslíte taky, že o lidech hodně vypovídají rysy v jejich tváři a tón hlasu? A že kolem je tolik zajímavých lidí, že je někdy strašně težké mají toho pravého /pravou? A že spontánnost je fajn vlastnost?

Díky I., bylo mi s Tebou hezky.

Díky za Vaše skvělé články, blogeři, písnička po Vás.

.

Prosincově

2. prosince 2010 v 18:33 | ichos
Připadá mi hrozně zvlášní, jak se někdy může rychle změnit lidská nálada. Jednou je člověk dole, pak zase nahoře. Jednou situaci ustojí, podruhé škobrtne.
Včera jsem byla řekněme trochu mimo z událostí v práci. Jeden kolega mění pozici a chtějí mi předat jeho práci, která je dost monotónní, takže se do toho zrovna nehrnu. Dneska jsem byla za nadřízeným a řekla mu to. Jsem ráda - líná huba = holé nešťestí, tak snad to dobře dopadne. Určitě. Optimismus nade vše:-)
Nemám moc ráda zimu, ale co se dá dělat, že. Venku je právě teď -7,5 stupně. Když jsem odpoledne venčila , nějaká paná sebou řízla na přechodu, naštěstí se jí nic nestalo a kdosi jí ochotně pomohl vstát. A pak že jsou lidi úplně lhostejní... Já jsem zatím letos "hodila záda" jen jednou, pročež si myslím, že jsem šikovná :) Už jsem se blížila k domovu a najednou řach a slyším sousedku : "jste celá?". Pak se mi nějaký škodolibec (či škodolibka)  smál z balkonu, což mi přišlo obzvlášť komické.
Vůbec se teď snažím omezit pohyb venku na minimum. Fascinuje mě, jak mě pak po příchodu domů pálí uši a to nosím kapucu! Bydlím v malém bytě, takže stále netřeba topit - ohřejou nás sousedi z okolních bytů:) Dneska jsem si nasměrovala křeslo tak, abych si nohy položila na stoupačky a usnula. Bájo a paneláková idyla;)! Horkou vanu si dopřávám častěji než obvykle a pak taky pálím čajové svíčky, což taky navozuje pocit tepla.
Jinak jsem vyrazila "na dárky" do obchodního centra Arkády a nekoupila zhola nic. Většina věcí mi přišla nekvalitní nebo přeplácaná. I ta výzdoba mě zklamala - rodina sněhuláků, růžové a stříbrné koule na umělých "košťatových stromcích", copak by to nešlo udělat trochu lépe? Brzo si zajdu do lesa pro větvičku a dřevěné ozdůbky to jistí :)
Milí, přeju klidný celý prosinec, nenechte se znechutit kýčem, který teď útočí odevšad a najděte třeba čas na porcházku do přírody, ta nikdy nezklame;-)

ichos

.