
Někdy si říkám, proč moje panička každé ráno někam spěchá. Že se jí chce? Kdyby se natáhla jako já do pelechu / na křeslo /do postele , nic by se přece nestalo. Pak bychom se spolu nažraly (já z misky na zemi, ona z misky na stole) a šly se trochu proběhnout. No stress. Okoukly bychom psy a jejich páníčky a pak už by byl skoro čas na oběd.
Panička se obvykle vrací až odpoledne, říká, že "z práce". Nechápu jí, ale vždycky jí uvítám a očekávám pamlsek za to, že byla dlouho pryč (pamlsek žádám, i když šla třeba jen s košem- pro jistotu). Jdeme na procházku, vrátíme se a panička s páníčkem se pohádají zase kvůli té práci nebo co. Fakt ty lidi nechápu. Kdyby si dali voraz a nikam se nehonili - jako já, jsou v klidu. Nechám se pak od nich drbat a poslouchám paničku, jak si stěžuje na páníčka. Olíznu jí ruku, tak to přehodnotí a s páníčkem se zase udobří.
Večer sleduju, jak panička vaří, vyskakuju na linku a snažím se něco ukořostit. Nedaří se, ale vynahradím si o večer, když při prochzce najdu kousek od popelnic housku. Mňam. Vůbec mi nevadí, že jsem dostala na zadek, ale pošmákla jsem si. Večer se dobývám do postele, ale skončím v pelíšku, protože ti dva jsou proti. Nevadí, stejně si k nim vlezu v noci, to už nebudou mít sílu mě odhánět. Cheche. Ještě zaštěkám na přijíždějící výtah -jsem pes, tak nesmím dělat plemenu ostudu (nejsem žádný "gaučák") a pak už definitivně vytuhnu.

Vítám tě, milé blogující stvoření! Jsem rádo, že jsi též chlupaté a pomenší jako já, také se rádo zachumláš a divíš se, kam že to ti lidé pospíchají :)) Je skvělé pokecat si s někým stejné míry ochlupení, no nemám pravdu! :-D