Přišla jsem do práce s myšlenkou, že dnes je hlavně třeba najít na internetu potřebný recept na cukroví (ne moc obtížný, cukroví se musí dát udělat bez válečku atd. - prostě na koleně:-D). Včera se mi, jak jsem psala, nic kloudného najít nepodařilo. Ale v práci byla spousta práce, jak už v pracovní den bývá, člověk by se upracoval, taky jsem musela s O. probrat historické metody focení, protože jeho to hrozně zajímá, takže cukroví šlo stranou.
Při cestě zpět domů mi ujela tramvaj, takže jsem šlapala kus pěšky a vzhledem vyšší míře nasranosti způsobené tou tramvají jsem se vykašlala na návštěvu obchodu. Beztak jsem recept nenašla, takže nebudu přece kupovat mouku a vejce jen tak, no ni?
Koupila jsem si však Reflex, abych se dočetla, že krásní lidé se na internetu začali sdružovat na jakýchsi stránkách, seznamují se tam a chtějí plodit krásné děti. S touto informací jsem se došourala domů a ve vlněné čapce a už trochu špinavé dříve bílé bundě mi nebylo zrovna do zpěvu :-D Nicméně horká vana už zpravila leccos a i tentokrát povzbudila. Přečetla jsem si ve vaně o zadlužených lidech - taktéž v Reflexu a hned bylo veseleji... (dělám si srandu).
Večer mě čeká vánoční sraz s bývalými spolužáky, kde se každý rok udržuje milá tradice: přines dárek a jiný si odneseš. Na stole už mám nachystanou pentli, abych tu láhev Zelené trochu vyzdobila :D. Pokud vás to zajímá, v této každoroční "tombole" už jsem získala sůl do koupele, čokokoládu (letos by se to hodilo taky, páč je rok čekulády:) a trpaslíka. Řekněme, že trpaslík byl danajský dar, protože mám doma docela málo místa a posaďte si tam velkého plyšového trpajzlíka, že. No myslím, že malá L. si s ním občas určitě hraje, respektive ano - dárek jsem bezostyšně "poslala dál".
Takže asi tak. Můžu vám říct, že včera jsem pro to cukroví byla nadšenější než dnes. Ale co už. Zítra se budu učit a za odměnu nakoupím suroviny a něco spískám. Počkat... pečení cukroví=odměna? :-O Ale vlastně proč ne. Všechno záleží na úhlu pohledu...

Zkus něco s rumem. Rum se nedá zkazit.