
Kořínky
18. března 2011 v 18:09 | ichos
Komentáře
Takové sny do důchodu má kdekdo, i když já ne, ale stejně to pohodlí je nakonec udrží dál ve městě.
A kořeny? O ty už jsem přišel před lety a co z nich ještě zůstalo, o to přicházím teď. Ale nestěžuji si. :)
Úplně ti rozumím. Taková změna je velký zásah do života a pokud si nejsi úplně jistá, nedělej to. On ten život na chalupě na vesnici je opravdu úplně jiný, než ve městě. Má svoje výhody i nevýhody. Já jsem vyrůstala ve městě a když jsem se stěhovala za manželem do naší mrňavé vesnice, všichni předpovídali, že do roka budu zpátky doma. A vidíš - jsem tu už 35 let. Ale stálo to hodně dřiny a tvrdohlavosti. Teď už bych do města nikdy nešla, zvykla jsem si a zapustila tady kořeny. Ty kořínky z mládí a z města jsou už dávno pryč.
Ač je léto na vesnici či na maloměstě kouzelné, přesto bych se nerada z Prahy stěhovala. Mé kořeny jsou zde, mé stopy ač neviditelné jsem zanechala tam, kam se ráda vracím, i když je to leckde změněné nebo i zmizelé. Mně by ten pražský blázinec chyběl. Ale i v Praze lze žít v domku.
Možná o tom taky něco napíšu. :-)
Ta fotografie je skvostná. Odkud to je?
[4]: Naďo, fotka je k Petřína, respektive když jsme scházeli dolů směrem na Malou Stranu. Pořídila jsem ji kousek od nemocnice Pod Petřínem. Máš pravdu, taky by mi Praha chyběla, všechno má své. Na venkov můžu jezdit každý víkend, dovolenou a tak :)
Pořád přemýšlím jestli nezůstat nadobro v Praze, ale na druhou stranu jsem si i na Německo zvykl. Nechám to prostě osudu.
Ahoj
prosím navštiv náš blog a pls.hlásni
thank
Nejdřív pochválím nádherný strom, který tě vyprovokoval k tvému rozjímání. Já jsem se narodila na malém městě ale už víc, jak půl života jsem prožila na vesnici, z počátku se vším všudy, co k tomu patří a jsem v podstatě spokojená. Ono se v dnešní době nedá posuzovat rozdíl mezi městem a vesnicí. Už je to dávno jinak. My máme veškerý komfort, jaký může bydlení mít, plyn, vodovod, kanalizaci, pravidelný vývoz odpadů, třídění odpadů. Dnes téměř každý mladý člověk má řidičák. Až na nějaké maličkosti to není tak nepohodlné. Možná v nějakých zapadlých osadách...A s tím nastěhováním na důchod, to není dobrý nápad, lidé většinou už nezvládají údržbu domku a zahrady jak fyzicky, tak finančně a většinou utíkají do města zpět.
Jsem také maloměstský člověk. Bydlím na mělnicku blízko Prahy. Ráda cestuji,ale přesto se vždy ráda vracím do té naší díry:) Kdybych si mohla vybrat kde bydlet tak jsou to jižní čechy v nějakém historickém městě..
Milá Ichos, krásné kořenivé myšlenky to máš a já ti řeknu věc prostinkou, která tě snad inspiruje, vzpomeneš si na ni nebo tě do budoucna nakopne:
Jednoho dne se seberu a uteču. Od všeho, někam mezi velké stromy a mlčící zvířata. Strašně daleko od všeho se pak přiblížím o tu píď k sobě samému, která mi tolik chybívá k pochopení mých nejnitěrnějších chloupků kolem srdce. A nebudu se rozhlížet, ohlížet nebo snad přemýšlet - až se mi bude chtít, půjdu.
Nerozhodnost tupí mysl.
A když jde člověk stále rovně, daleko nedojde... :)
Taky jsem asi spíš městský člověk, tedy spíš, maloměstský. V Praze bych určitě žít nechtěla. Mít vlastní domeček se mi zdá báječné, ale máš pravdu, že my co od dětství vyrůstáme v paneláku, vůbec netušíme, co to je třeba zatápět, aby bylo teplo. Na druhou stranu, posadit se na lavičku ve vlastní zahrádce, musí být tak báječné.