Květen 2011

Okamžitý pocit

31. května 2011 v 16:23 | ichos
Pořád mi vrtalo hlavou, proč mám ráda třeba jízdu na kole. Nebo procházky po poli, plavání v rybníku, vyhlídky. Prohlížení si neznámých a krásných míst. Objevování, cesty. Spontánní akce, tzn. seberu se a vypravím tam, jak mě nohy (a boty) nesou. Koukám na řeku a na mraky. Sedím na zídce a čumím na lidi kolem. Ležím v trávě a příroda voní. Jedu na kole a vítr fouká, vlasy vlají jako vlajky :)
Mám ráda pocit svobody. I když člověk není úplně volný, že :) Určité ty závazky už má - do práce se musí a nákup se taky sám nedonese, neb nemá nožičky (pokud nenakupujete párky;)). Ale ... pro TY CHVÍLE SVOBODY podle mě stojí za to žít.




P.S. http://www.youtube.com/watch?v=9IN-bSmes-Q&feature=related Tohle jsem poslouchala při psaní.

ichos netolerantní

26. května 2011 v 18:51 | ichos
Zpráva dne - pořídili jsme si novou postel. Je to postel v patře a když tam vylezete, máte pocit, že jste se vydali s korábem po jižních mořích. Ale co už - máme malý byt a každá úspora místa se počítá. Snad si tam u stropu neuženu klaustrofobii :) Vynesla jsem tam naši fenku, která nejistě očichala nové matrace a chtěla seskočit dolů, což ale z výšky asi 170 cm není jen tak. Snesla jsem ji po žebříku dolů a hned si běžela pro odměnu - paničko, za takové martyrium se mi musíš odvděčit!:)
Včera jsem si užila skvělé koupaní v Podolí v nových plavkách, které byly odměnou pro změnu za martyrium studijní. Celý rok se těším na to, až se oteplí, ale pravdou je, že člověk si teplo vychutná nejlépe u vody nebo v lese. Například při nákupu matrací to není až takové žůžo.
Po pár uplavaných bazénech, langoši a slunění se u bazénu ve společnosti dvou kachen, které se nebály lidí a chtěly něco do zobáku:), jsme se s kamarádkou prošli na Karlák. Bylo 8 večer, ve městě už klid, špička ta tam a koukala jsem na Hradčany topící se v zapadajícím slunci. Fakt efektní!

Přítel si našel nového koníčka - píská fotbal. Nejčastěji o víkendu jezdí od čerta k ďáblu (rozuměj do Lochkova, Řep, Kyjí a podobných "zapadákovů";) a dává karty malým prckům:) A světe div se - ichos zjistila, že je velmi netolerantní jedinec. Zkrátka mám pocit, že by to pískání mohl občas odpískat a vyrazit se mnou na výlet. Ale to nejde, protože píšťalka je teď jeho nejmilejší hračka. Bóže, to jsou problémy na tom světě. Já vím, jsem malicherná, ale přece jen - chápe mě někdo?:D :p


Otázka závěrem, pozná někdo, co to je?
Pro vítěze zde přikládám západ slunce u mě doma:-) Na planetě Zemi:-) Ano, Malé chlupaté stvoření mělo recht - na horní fotce je detail auta, konkrétně přední kapota. Třikrát hurá!!!

Nádech, výdech

20. května 2011 v 19:44 | ichos
Ahojte!
Na čas jsem se ztratila ze světa, respektive zavrtala jsem se do školních záležitostí a jsem ráda zase zpět:-)
Dokončovala jsem práci do školy, byla zalezlá doma a vyběhla jen do práce, případně provětrat psíka kolem domu. Hrůza hrůz, já milovnice přírody, čerstvého vzduchu a dá se říct světa kolem vůbec jsem se zavřela mezi 4 stěny. Trvalo to tak týden, ale je konci jsem už vypadala jako strašák na poli. Kruhy pod očima, trochu jsem zhubla, neumyté vlasy, nebudeme to dále rozebírat :-) Do postele jsem se obvykle dostala až dlouho po půlnoci, což je normálně doba, kdy už si nechávám něco hezkého zdát.
Byslím v garsonce a abych měla klid na školu, pomocí prkna jsem si vytvořila pracovnu v koupelně. Ano, prkno jsem dala přes vanu, sklopila záchod a studium mohlo začít:). Přítel konstatoval, že mu připomínám Marii Curie - Sklodowskou. Kvůli to zahloubanosti - ne záchodu ;)
Ale jak říkám, jsem zpět a nevěřili byste, jak si teď užívám slunce, vzduch, pořádné jídlo a uvědomuju si, jak mám tyhle věci ráda a potřebuju je k životu. Občas člověk musí dostat "ťafku", aby si uvědomil, že to nejsou banality. A já ji dostala v podobě takového studijního kriminálu :D.

Nakonec přidávám dvě fotky - najděte 10 rozdílů ;). Jo - ten strom vážně roste v kabrioletu :-) Je k vidění u karlínského viaduktu.



Pes, koně, Klapálek a růžová

4. května 2011 v 12:00 | ichos

Předminulý víkend bylo hrozné vedro, a tak jsem se musela po cestě z knihovny několikrát zastavovat ve stínu a dáchnout si. Večer před tím jsem krapet oslavovala jedny narozeniny a bujaré veselí mě den na to stále zmáhalo (kulantní popis kocoviny:). Jak tak sedím ve stínu, nedalo mi to a vyblejskla jsem našeho psa. Z "en facu" to bylo vůbec poprvé, škoda, že jsem nedokázala zabrat celou hlavu i s jazykem:) Tuhle "obludu" musím věnovat Jarce;)
Pak jsem pozorovala policii, jak se "koňmo" posouvá po parku. Fotila jsem je ale srabácky zezadu a zpovzdálí. Kdo by chtěl mít oplejtačky z policií, že? :)

Zaujala mě pamětní deska na paneláku - něco takového jsem viděla vůbec poprvé. Je na ní napsáno, že "zde žil pan Klapálek, odbojář". Tomu říkám kulturní sídliště.

Ne že by růžová byla mojí oblíbenou barvou, ale když už tak už:) Absolute pink. Koukala jsem na tu nádheru a motala se mi hlava (alergie, slunce, zbytkový alkohol). Život je krásný.:p

Cherries for life

1. května 2011 v 14:36 | ichos
Koukala jsem se v pátek na královskou svatbu. Líbilo se mi, jak Westminster Abbey vyzdobili vevnitř stromky. Říkala jsem si, že až se tam budu vdávat já, mohly by se tam nainstalovat čínské třešně;) Asi jsem se na nich stala závislou, stejně jako Pavel na magnólii:)

Čínské třešně jsou děsně fajn, ale české taky nejsou k zahození. Na první Máj pod nimi má proběhnout líbačka :) a v červnu se jich zase obvykle přejím k prasknutí. Snad jen v podobě kompotů a jako znak komunistů je moc nemusím :D