Červen 2011

ichos a ti druzí

30. června 2011 v 15:23 | ichos
Někdy si říkám, že je zajímavé, jak nám někteří lidé sednou a jiní ne. Já to mám tak, že obvykle během poměrně krátké chvilky toto poznám. Výjimky potvrzují pravidlo a někdy se prostě v někom zmýlím. Slyšela jsem, že prý třeba za 20 let si nepamatujete, o čem jste s tím kterým člověkem povídali, jak vypadal apod., ale to, jak jste se s ním cítili...
Když jsem byla malá ichos, chtěla jsem mít ráda všechny kolem. Nekriticky ráda. Docela se mi to dařilo a měla jsem hromadu kamarádů a každý mě měl rád. Později jsem ale zjistila, že občas jsem sebou nechala manipulovat a že jsem dělala vše pro to, abych se zavděčila. To není úplně dobře. Teď mám pár DOBRÝCH přátel, více kamarádů a taky lidi, ke kterým se sice chovám slušně, ale na dovolenou by se mi s nimi nechtělo;) Pozdravíme se (čau, čau) a to bohatě stačí. Neumím se moc přetvařovat, takže myslím, že oba víme, že to mezi námi "nesedí". Ale víte co? Myslím, že to to tak správně. Tak jako člověk do sebe necpe násilím neoblíbené jídlo nebo se nehrne do kina na akčňáky když má rád romantiku, stejně tak nemusí mít všechny bezmezně rád. Chci říct - respektuju lidi, ale nesnažím se s každým být za každou cenu kamarádka. Tak.

Uvědomila jsem si, že těch lidí, před nimiž můžem být 100 % sami sebou, je maličko. V mým případě rodina a kámošky a kámoši "co by se za nehet vešli". Ale o to víc jsou mnou ceněni.:)
Začínají prázdniny, tak vytáhněte ty "své lidi" někam ven a mějte se a neztrácejte hlavy ani peněženky!


Radost (až na kost)

24. června 2011 v 15:43 | ichos
Musím se pochlubit - podařilo se mi dokončit školu, tedy její nižší stupeň a je z mě bakalář, vlastně slečna bakalářka:) Psala jsem práci na genderové téma, tak musím být korektní;)
Je to už 5 dní, co jsem obhájila, a pořád se raduju. Bála jsem se, že pokud se to nepodaří, propadnu beznaději a leta studií přijdou vniveč. Jasně že vím, že titul není vše, ale člověk k němu přece jen směřoval jako k cíli a teď proběhl cílovou páskou :) Úleva a pocit zadostiučinění. Hned v pondělí jsme to oslavili na Malostranském náměstí s našimi a kamarádem z Itálie. Koupila jsem si jako dárek krásnou konvici z keramické dílny Maříž - ZDE. Dneska jsem si zas koupila náušnice - prostě vidíte, že slavím o 106:)
Obor studia jsem si možná nezvolila dobře, studium se protahovalo, já ztrácela veškerou chuť něco se učit a tak. Do toho jsem si našla práci a nebylo tolik energie na ponor do knížek. Ale je to za mnou a katarze je úžasná. Brzo nastane otázka, co dál, ale zatím si ji nepřipouštím. Je léto, pojedu k moři, do jižních Čech, na fesťák a budu si užívat ten pocit, že nade mnou nevisí "hrozba" zkoušky / psaní odborné práce.
Jdu na procházku a koukám, jak nade mnou letí pták. Cítím se možná svobodnější než on. :)))



Za flórou přece do Průhonic!

10. června 2011 v 17:18 | ichos
Vzhledem k tomu, že o víkendu bylo nádherně a přítel chtěl být doma, řekla jsem si, že si dáme "dámskou" jízdu nebo spíš pochůzku do Průhonic. Šly jsme dvě - já a můj pes (už je to dáma ve středním věku, bude jí 6, jsme obě dámy:). Vyrazily jsme přes Milíčovský les, kde to vypadalo jako někde na korzu, fúra lidí a psů, takže jsem tam dokonale zapadla. Přes Újezd jsem si to pak štrádovala rovnou do Průhonic. Místní park je zapsán v UNESCU a od loňska je Národní kulturní památkou. Založil ho hrabě A.E. Silva-Tarouc. Zámek byl přestavěn v novorennesančním stylu a sídlí tu Botanický ústav AV ČR.



Tolik teorie. V praxi jsem přišla dovnitř a trochu mě zamrzelo, že rododendrony jsou už odkvetlé. Některé ještě dělaly parádu, ale spíš už to květy měly spočítané. Viděla jsem ale jiné "kousky", třeba skálu s kvetoucími kaktusy nebo stulík žlutý. Myslela jsem na přítele, který má teď v červnu alergii a trpěl by jako pes.
Tohle by měl být románský kostelík Narození Panny Marie. Připomínal mi chorvatské kostely.
V zámku se konala výstava kosatců a nějakých olejomaleb, ale měla jsem pejska, takže jsem chodila spíš povenku.


Líbily se mi rodinky, co si v parku udělaly piknik a tak jsem taky dostala chuť na něco dobrého. Předtím mě ale ještě pobavila cedule, kde byli majitelé psů varováni, že je nesmí pustit z vodítka, protože po parku mohou létat dravci. Opodál předsnášel sokolník a ukazoval své svěřence. Lidem nestačí zákaz, musí se prostě i trochu postrašit;)
Na náměstí v Průhonicích jsem si dala zmrzku a povzdechla si, protože zrušili jedno fajn občerstvení a místo toho je v tu asi 5 pizzerií, hotely, wellness atakdál.
Tu fajn procházku mi trochu zprotivil provoz. Potřebovala jsem se dostat kolem dendrologické zahrady do Křeslic na bus, ale na kruháči kroužila auta a já měla co dělat, abych se nezačala vztekat, že se na chodce prostě moc nemyslí. Nakonec jsem přešla, ocitla se mezi poli a zase bylo fajn:-)


Poraďte mi - co je tohle za květ, resp. strom?

Norwegian style

2. června 2011 v 20:25 | ichos
Moje přezdívka ichos dneska byla googlována. Když člověk pracuje z domova a není tou prací nějak zvlášť nadšen, může to dospět k podobným činům. Kdybych se nenudila, pravděpodobně bych nezjistila, že ichos je jakási norská kapela hrající k poslechu a tanci:)) Byla jsem ohromena. Pět chlapů v oranžových košilých a hudba vskutku ďábelská, posuďte sami ZDE. Pro ty, co nepatří mezi norštináře: En herlig kvinne, znamená krásná žena. :) O.K. - takže má přezdívka je totožná se názvem skandivánské kapely hrající cajdáky. Nevadí. Popravdě, nejmenuji se tak díky těmto pěti zpěvavým Norům, logika věci je jinde (jestli vůbec někde), ale to si nechám pro sebe. Každý by měl mít své malé tajemství. Přesto mě ty širé lány a někonečné hlubiny internetu dneska zase překvapily. Z Česka do Norska, z ichos se může stát idos (jizdnirady.cz:) a nakonec chaos. Asi se půjdu projít, proud informací mě udivil a vyčerpal zároveň.

Adios!!





Obrázek je z prodejny látek poblíž Vyšehradu. Zajíc se norsky řekne "hare". Tak hare Krišna, hare Oslo, hare Google!;)