











Tady už jsou dlouho odkvetlé, ale hlavně že jste si to obě užily. Byl jsem tam nejdřív se ženou a pak podruhé s první blogerkou se kterou jsem si dal rande, Lenkou. Najdeš s ní odtud taky fotky na blogu.
Připomněla jsi mi, také jsme takto chodili, přesně stejnou trasou. Průhonice jsou krásná oáza klidu a míru, ale nejlepší ve všední den. Pamatuji na jeden podobný výlet s dětma a moji matkou s neteří, která (neteř) až na Jižňák hučela a brečela, že chce koupit kaliméra (předražená figurka ve stánku u vstupu do parku). Neúnavně opakovala stále totéž, pofňukávaje do kroku a matka ji neúnavně napomínala, ať toho nechá. To byla ale cesta, neteři mohlo být tak 5 let ...:-)
Do Průhonického parku bych se také někdy ráda podívala. Skvělé fotky.. Na květ bych se musela zeptat odpborníka pana Větvičky..bohužel nevím.
Bótanika a boty i tlapky ušoupané? Určitě ne!
Spíš duše se ošoupávají celodenním spěchem a je třeba je zklidnit v botanických rajských zahradách (či plynech)! Vskutku rajčatově božské.
Průhonická zahrada zámecká je fantastické místo po všechna roční období.
Nádhera. Tam se těším už 13 let..a nikdo mě tam nechce vzít.
Hm, na to je kamarád pejsek výborný. Taky bych takového společníka potřebovala, když manžel odmítá jít ven. Nerada totiž chodím sama a se psem by mi to nevadilo. :-)) V Průhonickém parku musí být nádherně, zvlášť teď na jaře, když všechno kvete. S tím kvetoucím oný, ti neporadím, snad sem přijde něký zahradník.