O upřímnosti ve vztahu

3. září 2011 v 10:24 | ichos
Zase jsem se na chvíli odmlčela, ale teď je na čase se znovu pěkně vykecat ;)

Koukala jsem se na dokument, který nedávno dávali na dvojce. Jmenuje se "Kristova léta, dámy" a dopuručuju všem ke zhlédnutí (najdete do v archivu ČT). Děvčata pochopí, že "v tom nejsou samy" a chlapci zase v ideálním případě pochopí něco víc o ženách. Každopádně mě zaujalo, jak kamarádky v dokumentu, rozebírající všechna možná témata (vztahy, práci, životní náplň...), tvrdí, že nejlépe si popovídají v ženském kolektivu. Mohou se odvázat a říct všechno i to, co před svým mužským protějškem z nějakého důvodu rozebírat nechtějí.

Uvědomila jsem si, že se bavím se svým milým o všem. Fakticky jo. Vyhovuje mi, že on je taková ta "poslední instance", za kterou můžu přijít opravdu skoro se vším. Mám ráda ve vztahu upřímnost, žádná velká tajemství. "Hele, nelíbilo se mi to a to." Je podle mě důležité vědět, na čem jste a co váš partner prožívá, co by bylo třeba změnit. Jiná věc je, že partner někdy kývá, myslí si své a vše nakonec zůstane při starém. Ale i tak je to otevřený vztah ve smyslu vzájemné otevřenosti, ne otevřenosti pro někoho dalšího :)

V létě jsem byla na dámské jízdě, užila si spoustu srandy a zažila, jak kamarádky říkaly: "No tohle doma vykládat nebudeme. To by ničemu neprospělo." Já jsem doma vykládala.:) Jako kdyby vlastně ta upřímnost byla nějaký pilíř držící můj vztah. Nevím, zda mě můj milý říká vše, asi ne. Ale naučila jsem ho větší otevřenosti. Uznávám, že jsem asi trochu jiná, ale víte co? Jsem to já a snaha to zlomit by znamenala křeč. Takže budu dál říkat milému skoro vše a většinou se spolu nad tím zasnějem. Často mi to pomůže, uleví se mi.

Ještě na závěr chci podotknout, že nejsem typ, který vykecá všechno všem. Aspoň doufám :) Někdy je lepší mlčet. Ale vůči nejbližšímu cítím potřebu upřímnosti hodně silnou. Jak to máte vy?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 3. září 2011 v 11:26 | Reagovat

Komu jinému by se měl člověk svěřovat, než tomu, koho má u sebe nejblíže, koho tudíž dobře zná a komu může důvěřovat?! Nikdy jsem neměla taková tajemství, která by nebyla pro uši mého partnera a upřímně řečeno, mě takové to holčičí klevetění, drbání a prázdné řeči, nikdy moc nebavily. V tom jsem asi hodně jiná, já. ;-))

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 3. září 2011 v 13:14 | Reagovat

Malá tajemství jsou třeba.

3 Naďa Naďa | Web | 3. září 2011 v 17:17 | Reagovat

Připojuju se k Jarce a Pavlovi. Mám to taky tak :-)

4 Julie de Dejvice Julie de Dejvice | Web | 5. září 2011 v 20:27 | Reagovat

já se otevřenosti učím od svého muže, kterej je skvělej v tom, že mi umí říct, co si myslí, co cejtí, co se mu nelíbí atp. Já s tím pořád trochu bojuju, ale už mi to jde mnohem líp než na začátku, kdy jsem ani neměla říct, co chci. tak. ale obecně se raději svěřuju mužům než ženám...

5 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 13. září 2011 v 16:37 | Reagovat

Na stará kolena metodou pokus - omyl, jsme se s dědym propracovali ke kamarádskému vztahu. Můžu mu říct všechno, otázkou je, zda mě vůbec vnímá. Někdy o tom pochybuju. Když si chci ale opravdu "pokecat" a pořádně nějaký problém rozebrat, jdu za kamarádkou, nebo za dcerou.

6 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 28. září 2011 v 17:00 | Reagovat

Můj Velvyslanec říká:
"Nejlépe si rozumím v ženském kolektivu - lépe řečeno v ženském kolektivu o jedné ženě a jedné půlženě. Ve mě totiž dřímá půlženská substance, která vyvolává sklon k dlouhovlasatosti, ukecanosti a jiným prapodivným zvykům. Ony ty ženy se někdy baví o věcech, o kterých se bavit chci a páni zase o věcech, o kterých se bavit nechci, takže je jasné, co vyhovuje povšechněji. Tak třeba auta... co je na autech? Sport... co je na sportu? Ale poétičnění a lapání nejistotných pocitů, to je jiná... Plus že je se na co koukat (to je ta mužštější složka, erm) při rozhovoru... Dialogu? Tak! Ta moje jedna žena která dotváří kolektiv, tak té říkám všechno. Až na mrnivá tajemství. Ta mám pro sebe (a jistě se dotýkají jiných žen (já jsem se k tomu zatím nedostal)). Člověk si něco musí šetřit na horší časy...

[2]: Mrnivá. Kývu!

7 Shariony Shariony | 1. října 2011 v 15:05 | Reagovat

Jsem pro upřímnost. Nevykecat o sobě vše, ale co se líbí, co ne, co štve a naopak - říct na rovinu.
Samotní pánové prý chtějí, aby jim bylo jasně řečeno co a jak. Ovšem pak se zase může urazit jejich jemňoulinká ješitnost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama