Listopad 2011

Tváří v tvář

23. listopadu 2011 v 11:56 | ichos |  Písání
Kapitola čtvrtá

Místo: sídlištní hospoda, knajpa chcete-li. Tváří se jako útulný podnik, ale už při prvním ohledání je jasné, že je to Potěmkinova vesnice, kde se pod stylovou malbou skrývá papundeklová zeď a pod napodobeninou perského koberce prach a broučkové.

Čas: Současnost. Večer všedního dne. Z toho důvodu hospoda není zrovna nabitá, ale našlo se dost duší, které sem z různých důvodů zabloudili. Nejčastěji zabíjí čas a žízeň, méně často talent a mozkové buňky.

Způsob: Vypravování o lidech skutečných a neskutečných, kteří byli, jsou a budou. Co je pravda a co ne, nechte na mně :-)

________________________________________________

Je mi trochu trapné, že vím, že mě Kamil určitě nepoznává. Je to už starší chlap, ale rozhodně ne starý. Dokonce si myslím, že se musí líbit holkám, ačkoli už je určitě pod pantoflem. To ten chlapík vedle moc sex-appealu teda nemá. Přiběhl z práce, to je vidět, ale moc o sebe nedbá. Vlasy by potřebovaly ostříhat a kalhoty jsou trochu moc krátké. Rychle ale zanechám estetických úvah, protože si vzpomenu na to, že nejsem namalovaná a vlasy mi po včerejším mytí trčí do všech stran. Takže k věci.
"Dobrý večer," pozdravím slušně a koukám do země. Nemám moc ráda tyhle situace. "Neznáme se od někud?" vypálím nervózně, ale jediný, kdo na to reaguje, je bohužel Radek. Kamil si myslí, že volím trochu otřepaný seznamovací způsob. Radek vycení zuby a objednává ři vodky. "Slečno, jó, já tě znám. Seš z mejch snů, hehe. Ne - nepohybuješ se ve státní správě?" "Hehe, ne, státní správa a já nemáme nic moc společnýho," blekotám a skoro prosebně civím na Kamila. "Já myslela - nejste vy taky z Jižňáku?" řeknu a ta otázka je dost nelogická, což si vzápětí uvědomím. "No jasně, co bysme jinak dělali v týdle díře, " bere si zase slovo Radek a dá mi herdu do zad, což mě naštve. Člověk má krátkou chvilku na to, aby si ten druhý na něj udělal obrázek a Radek už má v mé hlavě škatulku vlezlého úředníčka. Nicméně do sebe kopneme vodku (respektive já ji vypiju na třikrát, chlapi se nenechají zahanbil a vypijou ji naráz) a představíme se. Eliška za barem se už uculuje a odnáší prázdné panáky.
"Já jsem Kamil, " vyrazí ze sebe Kamil a pravačku vytrčí vpřed. Představíme se, ale chápu, že jsem se za ty roky změnila a nemůže mě poznat. Místo účesu na kluka mám mikádo a místo sukně s laclem, kterou jsem na gymplu skoro nesundala, je ze mě docela elegantní adolescent v saku a úzkých kalhotech. Jsem si vědoma toho, že jsem oba muže docela zaujala, což mi zvyšuje sebevědomí. Narovnám se a nahodím úsměv.
"Kamil z Jižňáku, " povídám už světácky (kdo by po panáku vodky nebyl tak trochu světák). "A Radek z Jižňáku," ozývá se soused a upozorňuje za sebe bušením se do hrudi. Panebože. Vyšší moc v podobě Radkovy manželky, která se po něm telefonicky pídí, však zasáhla a Radek odchází se stručným rozloučením otráveně domů. Zapomíná brašnu a zaplatit, takže Kamil pro něj ještě běží. Uvědomuju si, že jeho pohyby znám taky a musím se zasmát, že jsme ho s holkama šmírovali opravdu dost často. Tehdy se mi ale vůbec nelíbil, byl to kluk v roláku, co si na zahradě v domcích dofukoval kolo a nějaké puberťačky mu mohly být ukradené. Teď je to pěkný chlap s trochu prošedivělými vlasy a ... hezky voní! Teda není to žádný Richard Gere, to zas ne, ale zdá se být fajn, a to není tak málo.
Kamil se vrací a já váhám, jestli mám jít s pravdou ven. "Znám tě, kamarádka do tebe byla zamilovaná," křičím vnitřně, ale navenek se nedostane ani hláska. Nechápu, jak je možný, že zrovna dnes jsem šla kolem místa, kde bydlel, nebo pořád ještě bydlí.
Kamilovi se slečna vedle něj docela zamlouvá, hezky se směje a zaujala o tím, že si sama přisedla. To od holek nezná. Opět by mohla být jeho dcerou (možná) a tato myšlenka působí na Kamila jako blok. "Tak děcka, dáte si ještě panáčka?" ptá se Eliška, protože vidí, že Kamil už má "nakoupeno" a neurazí se. Já se na ni zamračím a zavrtím hlavou. "Platím," špitně Kamil a pak mi podá ruku. "Rád jsem tě poznal." Odchází s knajpy ven a říká si, že je jako zablokovaný starý nahrbený medvěd.





Hospodská story

18. listopadu 2011 v 14:40 | ichos |  Písání
Kapitola třetí
(předchozí dvě kapitoly najdete v rubrice Písání)

Kamil přichází do sídlištní hospody. Není to tady nic moc, jídlo tady měl snad dvakrát a ví, že už to nebude opakovat. Je tu zakouřeno, ale ne tolik, jak si to Kamil pamatuje z minula. Zajímavé je, že ačkoli si (velmi) rád zapálí, nesnáší zakouřené hospody. Chodí hulit před hospodu a doma si otevírá okno, a to ještě okno z chodby, aby měl doma hezky.
Usedne na bar a objedná si dvanáctku. Rozhlíží se kolem a nakonec zapřede hovor s barmankou. Je to holka, která vypadá že sem nepatří a taky že jo. Respektive taky že ne. Brzo se dozvídá, že Eliška chce studovat umění. Zatím jí ale od přijímaček pokaždé vykopli, a tak chodí prvním rokem na soukromou uměleckou. Po večerech si přividělává na baru. Eliška má roztahovací náušnici v uchu a batikované šaty. Vypadá pěkně, ale Kamil si uvědomí, že by to mohla být jeho dcera a tak se ani neurazí, když vidí, že barmanka se víc než jemu už věnuje další mladé holce u baru. Je to asi její kamarádka, následuje série smíchu, různých tónů a barev smíchu a pak oči vsloup a mrkání. Hotová škola neverbální komunikace. Nicméně děvčata si Kamila vůbec nevšímají a ten bere do ruky mobil a píše kamarádovi.

Radek dorazí za slabou hodinku a hned hlásí, že se nezdrží dlouho. Kamila to otravuje, ale podle jeho předpokladů (které se později naplní) Ráďa chytne slinu a zapomene na předsevzetí v podobě večeru s manželkou u Krause (rozuměj: páteční sledování Uvolněte se prosím v rodinném kruhu). Radek má dvě děti a pracuje jako referent na ministerstvu školství. Na rozdíl od Kamila se musí ohánět. Manželka je na mateřské, trpí migrénami, a tak Radek musí dělat docela dost domácích prací a podobně. Je vlastně jakýmsi mementem a hodně lidí, co Radka zná, by nechtělo dopadnout jako on. Kamila nevyjímaje.
První pivo do Radka zahučí docela rychle a hned je trochu sdílnější. Vykládá o nějakém programu na podporu sportu, který má teď na starosti a na který se využívají "děsně vychytaný technologie". Radek je hračička a dost se vyžívá v IT věcech, ale Kamil má řečí o práci docela dost z práce. Kouká tedy po slečnách vedle a přikyvuje. Radek ho praští nemoderním úřednickým kufříkem začne se smát pod vousy, které nemá. Babu by to chtělo, co? Na ministerstvu máme teď jednu nuvou kolegyni, ta by se ti líbila. Po pár pivech už jsou dohodnuti, že se Kamil nenápadně připojí k vánočnímu srazu Radkových lidí z práce. Naštěstí se na to na všechno zapomene, protože Radkova kolegyně má přítele - "rapla", který dost žárlí a navíc sama nesnáší kuřáky. Některé dohody mají prostě tu výhodu, že byly uzavřeny"pod parou" a nikdy se nenaplní.

Sedím na baru a kecám s kámoškou. Jsem ráda, že si našla tuhle práci na baru, protože poslední dobou dělala ve snaze vydělat si na soukromou uměleckou školu dělala různé blbiny. Pracovala třeba taky jako profesionální společnice, ale nechala toho, protože se ta profese začala blížit trochu něčemu jinému. Teď je na baru a já za ní po večerech chodím. Od vedle zaslechnu: "Ty vole, Kamile, ty si tak máš na co stěžovat. Tvůj život já bych bral. Prachy vole máš, kup si pořádnej byt a baba už se nějaká najde sama."
Jeden pohled vpravo a jsem doma. Kamil. Platonická láska Broni. Soused socek z domků. "Posloucháš mě vůbec? Si přesedni k pánům teda..." nafrní se Eliška a jde točit pivo. Tak si teda přesednu.
____________________________________
pokračování příště.



Něco z přírody

14. listopadu 2011 v 10:30 | ichos |  Oči otevřené
Podzimní příroda už člověku moc optimismu nedodá. Stromy kývou větvemi bez listí a vítr si nakonec poradí i s tím posledním lístečkem. Touhle dobou už se začínám obvykle těsit na jaro, nejinak letos. Aspoň má člověk před sebou perspektivu teplých a dlouhých dní, no ne? Teď pomalu začne předvánoční období a pak už se ty dny doopravdy prodlouží :)

Fotky se sluncem, které já osobně mám radši. Na vysvětlenou - nejsem moc domácí typ, takže jsem radši, když můžu být venku, nebo aspoň na balkóně a to je v zimě trochu problém.:)


Tahle fotka je z minulého víkendu, nedaleko zastávky Lihovar na Smíchově. Když přimhouřím oči, je v ní skoro mořská atmosféra.

Která z fotek se vám libí nejvíc? A co podzimní příroda, je to váš šálek čaje?

Londýn a Cardiff

10. listopadu 2011 v 12:33 | ichos |  Oči otevřené
Malá ochutnávka z výletu, kde jsme byli s mou drahou polovičkou.
Primárním cílem byl koncert Arctic monkeys v hlavním městě Walesu Cardiff. Mně se ale ještě více líbilo prostě jen cestovat a poznávat nová místa :-)
Tohle je klasický pohled. Jasně že jsme Big Ben nemohli minout, však jsme bydleli opodál. Táhlo mě to však pořád nějak mimo turistické trasy a proto...
...jsme zajeli do Hempstead Heath, což je vřesoviště v Londýně. Louky, lesy, pejskaři - cítila jsem se tam jako u nás v lesoparku, ale takovýhle výhled (na londýnské City) tam nemáme.
Čtvrť Soho, kde bylo v sobotu večer narváno, doslova tělo na tělo. Angláni slavili Halloween a někteří měli dost šílený kostými od "krve" a fakt z nich šel strach. V Soho se hodně paří a vaří, řekla bych. Snad celý Londýn sem šel ten večer na jídlo a ostatní postávali před/v klubech a bavili se.
London eye - postavené v roce 2000, je to nejvyšší ruské kolo na světě. Vstupné je drahé, tak jsme se nezatočili. Půl hodony trvá 1 jízda a kolo se při ní 1x otočí kolem své osy.
Hrad v Cardiffu, tam jsme jeli po dvou dnech v Londýně na koncert. Je to klidné město, velikostí připomíná třeba Brno. Pro život by se mi líbilo, jsou to široké ulice, promenáda u moře a mírné podnebí. Taky spousta obchůdků v pasážích, kde jsme neodolali a nakoupili dost šílených věcí, třeba rugbyový míč :-) Při balení zpět do Prahy pak byla zábava :-)

Kamilův večer po práci

9. listopadu 2011 v 10:08 | ichos |  Písání
Žádáte si pokračování, tady ho máte:-) Omlouvám se za zpoždění, byla jsem v Anglii a pak jsem musela stále dokola prohlížet fotky, prostě moc práce, znáte to :-)

________________________________________
Kapitola druhá

Pokračuju dále mezi domky a koukám na zahrad, které vypadají na podzim trochu posmutněle. Žlutá tráva, někde se válí neuklizená plastová židle, která už letos nebude potřeba. Vedle v zahradě pes vykoukne z boudy, ale nestojím mu za štěkání, podívá se na mě a zaleze zpátky. Okolí nasadilo image zimního spánku. Dělám to, co mě na podzim baví, abych se trochu probrala - šoupu nohama a listí šustí a šustí.
Přála bych si vědět, co dělají všichni tihle lidé. Lída, Broňa, Kamil. Kamil už bude docela starý chlap, říkám si. Určitě má rodinu a bydlí někde úplně jinde. Broňa byla dobrá na biologii, dělala si vlastní herbář. Chodila do skauta a věnovala se prostě tomu, co ji bavilo, bez ohledu na to, co si o tom kdo myslel. Lidka zase měla hromadu svých obav, styděla se před ostatními a byla nejstá, ale cítila jsem se s ní "na jedné vlně" jako málo s kým. Kde jsou teď? Spoustu lidí poznáte, ale na některé prostě nezapomenete. Mám kolegy v práci, sousedy, známé. Ale o těhle lidech z domků se mi občas dokonce zdá. Sednu si na obrubník a zavřu oči. Listí zašustí.

Kamil vystoupí z autobusu a rychle hledá v kapse zapalovač. Cigaretu už si strčil do pusy v autobuse. Poslední dobou má dojem, že se mu ta jeho drobná závislost trochu vymyká z rukou. Potáhne, první šluk. Však bude dobře, řekne si a vykračuje k domovu. Nakoupí pět rohlíků a párky a pokecá s prodavačem, což je trochu podivný chlápek, mišuge, napadne Kamila. Prodavač vykládá o tom, že Kamila rád vidí, ale že kdyby přišla nějaká ženská, bylo by to lepší. Zašilhá směrem ke dvěřím (možná šilhá pořád, to Kamil neví, snaží se moc se na prodavače nedívat, protože se mu nelíbí) a divně se zasměje. Je čas vypadnout, řekne si Kamil, vezme párky, vezme rohlíky a jde. Další cigareta, celkem třetí za odpoledne. To je dobré, ale důvodem je to, že Kamil nesmí kouřit v práci. O víkendu se většinou rozjede více. Aspoň po téhle stránce.
Přijde do garsónky a zapne televizi. Venku už se stmívá a po jídle dostává Kamil vyloženě dobrou náladu. Využije nenadálého elánu a konečně uklidí ten bordel v kuchyni. To ho potěší a má chuť vyrazit na pivo, třeba někoho potká. Takže pohled do zrcadla, úprava zevnějšku, voňavka. Neformální oblečení, které je jako oáza po celém dni v kvádru a nepohodlných, leč vhodných botách, které ke správnému byznysmenovi prostě patří. Kamil vychází ven a patří mu celý svět. Má pocit, že může být kýmkoli. Shodil masku úspěšného muže i masku starého mládence, co se po večerech víceméně nudí a vyráží vstříc....sídlištní putyce.