Tváří v tvář

23. listopadu 2011 v 11:56 | ichos |  Písání
Kapitola čtvrtá

Místo: sídlištní hospoda, knajpa chcete-li. Tváří se jako útulný podnik, ale už při prvním ohledání je jasné, že je to Potěmkinova vesnice, kde se pod stylovou malbou skrývá papundeklová zeď a pod napodobeninou perského koberce prach a broučkové.

Čas: Současnost. Večer všedního dne. Z toho důvodu hospoda není zrovna nabitá, ale našlo se dost duší, které sem z různých důvodů zabloudili. Nejčastěji zabíjí čas a žízeň, méně často talent a mozkové buňky.

Způsob: Vypravování o lidech skutečných a neskutečných, kteří byli, jsou a budou. Co je pravda a co ne, nechte na mně :-)

________________________________________________

Je mi trochu trapné, že vím, že mě Kamil určitě nepoznává. Je to už starší chlap, ale rozhodně ne starý. Dokonce si myslím, že se musí líbit holkám, ačkoli už je určitě pod pantoflem. To ten chlapík vedle moc sex-appealu teda nemá. Přiběhl z práce, to je vidět, ale moc o sebe nedbá. Vlasy by potřebovaly ostříhat a kalhoty jsou trochu moc krátké. Rychle ale zanechám estetických úvah, protože si vzpomenu na to, že nejsem namalovaná a vlasy mi po včerejším mytí trčí do všech stran. Takže k věci.
"Dobrý večer," pozdravím slušně a koukám do země. Nemám moc ráda tyhle situace. "Neznáme se od někud?" vypálím nervózně, ale jediný, kdo na to reaguje, je bohužel Radek. Kamil si myslí, že volím trochu otřepaný seznamovací způsob. Radek vycení zuby a objednává ři vodky. "Slečno, jó, já tě znám. Seš z mejch snů, hehe. Ne - nepohybuješ se ve státní správě?" "Hehe, ne, státní správa a já nemáme nic moc společnýho," blekotám a skoro prosebně civím na Kamila. "Já myslela - nejste vy taky z Jižňáku?" řeknu a ta otázka je dost nelogická, což si vzápětí uvědomím. "No jasně, co bysme jinak dělali v týdle díře, " bere si zase slovo Radek a dá mi herdu do zad, což mě naštve. Člověk má krátkou chvilku na to, aby si ten druhý na něj udělal obrázek a Radek už má v mé hlavě škatulku vlezlého úředníčka. Nicméně do sebe kopneme vodku (respektive já ji vypiju na třikrát, chlapi se nenechají zahanbil a vypijou ji naráz) a představíme se. Eliška za barem se už uculuje a odnáší prázdné panáky.
"Já jsem Kamil, " vyrazí ze sebe Kamil a pravačku vytrčí vpřed. Představíme se, ale chápu, že jsem se za ty roky změnila a nemůže mě poznat. Místo účesu na kluka mám mikádo a místo sukně s laclem, kterou jsem na gymplu skoro nesundala, je ze mě docela elegantní adolescent v saku a úzkých kalhotech. Jsem si vědoma toho, že jsem oba muže docela zaujala, což mi zvyšuje sebevědomí. Narovnám se a nahodím úsměv.
"Kamil z Jižňáku, " povídám už světácky (kdo by po panáku vodky nebyl tak trochu světák). "A Radek z Jižňáku," ozývá se soused a upozorňuje za sebe bušením se do hrudi. Panebože. Vyšší moc v podobě Radkovy manželky, která se po něm telefonicky pídí, však zasáhla a Radek odchází se stručným rozloučením otráveně domů. Zapomíná brašnu a zaplatit, takže Kamil pro něj ještě běží. Uvědomuju si, že jeho pohyby znám taky a musím se zasmát, že jsme ho s holkama šmírovali opravdu dost často. Tehdy se mi ale vůbec nelíbil, byl to kluk v roláku, co si na zahradě v domcích dofukoval kolo a nějaké puberťačky mu mohly být ukradené. Teď je to pěkný chlap s trochu prošedivělými vlasy a ... hezky voní! Teda není to žádný Richard Gere, to zas ne, ale zdá se být fajn, a to není tak málo.
Kamil se vrací a já váhám, jestli mám jít s pravdou ven. "Znám tě, kamarádka do tebe byla zamilovaná," křičím vnitřně, ale navenek se nedostane ani hláska. Nechápu, jak je možný, že zrovna dnes jsem šla kolem místa, kde bydlel, nebo pořád ještě bydlí.
Kamilovi se slečna vedle něj docela zamlouvá, hezky se směje a zaujala o tím, že si sama přisedla. To od holek nezná. Opět by mohla být jeho dcerou (možná) a tato myšlenka působí na Kamila jako blok. "Tak děcka, dáte si ještě panáčka?" ptá se Eliška, protože vidí, že Kamil už má "nakoupeno" a neurazí se. Já se na ni zamračím a zavrtím hlavou. "Platím," špitně Kamil a pak mi podá ruku. "Rád jsem tě poznal." Odchází s knajpy ven a říká si, že je jako zablokovaný starý nahrbený medvěd.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 23. listopadu 2011 v 12:24 | Reagovat

Nepoznal ji?!  Asi ne. Ale o to je to zajímavější čtení. ;-)

2 ichos ichos | Web | 23. listopadu 2011 v 12:50 | Reagovat

[1]: nene, zatím ho to netrklo :-)

3 Naďa Naďa | Web | 24. listopadu 2011 v 13:17 | Reagovat

[2]: A ještě trkne?

4 pavel pavel | Web | 25. listopadu 2011 v 13:41 | Reagovat

Však z medvěda třeba uděláš králíčka. :D

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 30. listopadu 2011 v 15:23 | Reagovat

S medvědy je to těžké...

6 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 2. prosince 2011 v 20:20 | Reagovat

Kdybys nebyl hlupákem...
Trošku si to odvíjím od navijáků a jiných vějiček a pokouším se poslepu poslepovat.

Fotka báječná. Naprosto. Ty bázlivé i přitulené páropáry tam dotváří něco, co je moc hezké.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama