Leden 2012

Chaoticky

20. ledna 2012 v 19:17 | ichos |  Oči otevřené
Rozhodli jsme se zrekonstruovat kuchyň.

Dostala jsem k Vánocům od mamky peníze na kuchyňskou linku, k narozeninám zase od babičky. Moje drahá polovička byla proti, tvrdila, že v naší garsonce nebydlíme napořád a nemá cenu ji příliš předělávat. Nicméně kostky jsou vrženy a my jsme začali měřit, nakupovat, vyklízet, malovat, vytírat. Zítra nás čeká sestavování linky a ačkoli k nábytku bývá návod, mám z toho trochu strach. Chci, aby celá "akce kuchyň" byla za mnou.

Na pohovce mám příbory, kuchyňskou váhu, vařečky a kvrdlačky. U televize trůní koření. Na stole si dává rande hrníček s váouy a piškoty pro psa. V koupelně jsou dočasně umístěny boty, psí granule a v kuchyni, která je nyní vymalovaná na citronovo, máme nářadí. Chaos. Bordel. Nemám to ráda, ale musím to vydržet.

Včera jsem se musela smát, když jsem našla v šatní skříni několik flašek. Rum a zelenou. Připadala jsem si jako nějaká alkoholička. Úplně jsem zapomněla, že jsem je tam uklidila během reorganizace kuchyně. Velkou zábavu nyní představuje také jakékoli vaření. Kde mám olej? Á, pod stolem. Proč je tam pánev špinavá? Aha, nemáme dřez, šup s ní do umyvadla.

Přikládám pár fotek, abyste mi věřili. A co vy a zveleboování bytu? Je to boj, ale výsledek, ten bude (doufám) pěkný.

Nejsem velká kuchyřka, ale mám doma spoustu nádobí!


Zážitek z čekárny

11. ledna 2012 v 12:52 | ichos


Byla jsem u doktorky a trochu jsem se bála tam jít. V čekárně jsem tedy seděla trochu schlíple.

Četla jsem si různé reklamy na zdi, ale to mi na náladě nepřídalo. Pak můj zrak spočinul na takové elegantní důchodkyni. Měla žlutý svetr s vločkama, boty s kožíškem, na stolku ležel černý klobouk. Moc jí to slušelo. Té paní bych tipovala nejméně 80, a přesto vytáhla z kabelky mobil a začala řešit s pánem na druhém konci. "Bedřichu, tak jak to zvládáš?"
Ona to zvládala viditelně dobře. Trochu hůř slyšela, ale evidentně jí to pořád pálilo. Sestřičce nadiktovala zpaměti svůj telefon, četla si .

Pak kolem prošla jiná paní a začala nahlas hodnotit kytky v čekárně. "Ta je krásná, chtělo by to jen suché listí otrhat."

Musela jsem se usmívat. Díky těmhle dvou ženám jsem se nakonec vyšetření nebála. Zvedly mi náladu.