Květen 2012

Květen rovná = se Průhonice

30. května 2012 v 9:12 | ichos
Náhodou jsem zjistila, že každoročně jezdím v květnu (červnu) do Průhonic. Probírala jsem se složkami v kompu a vážně: Květen 2010 jsme šli s přítelem do Průhonic. 5.6.2011 jsem tamtéž šla již sama, nakrknutá, protože přítel měl jiné aktivity, což člověka dokáže rozladit ;) No a letos v květnu hádejte co. No, byli jsme tam, s přítelem a babi. Přítel má tedy průhonickou frenvenci každý druhý rok a za rok budu muset schrastit jiného parťáka.
Do Průhonic se jezdí na jaře na rododendróny, česky pěnišníky. Já mám ráda jejich syté barvičky, ale rostlinku moc nemusím, protože mi připadá trochu nabubřelá. Nicméně podívat se na ně v květ(n)u jednou do roka, to je zážitek.



Přítele uprostřed parku záhadně přešla alergie, což je uprostřed všeho toho rostlinstva asi jako kdyby alkoholik ztratil chuť se napít v palírně whisky;) Prošli jsme velký okruh v parku, překvapilo nás, jak je rozlehlý. (A to jsem tam byla po X-té, člověk se pořád musí něčemu divit ). V lesíku jsme objevili chaloupku, kde kdybych bydlela, pořídím si dva vlčáky, abych se nebála.


Na kraji parku u zámku potkáváte soustu lidí, dětiček, ba dokonce sokolníky, kteří za úplatu předvádí své dravce (těch je mi trochu líto, tak jsem se dívat nebyla - myslím ptáky :).



No a na opačné straně parku ani noha, což mi vyhovovalo, páč bylo třeba si odskočit:) Lesík k tomu přímo vybízel. Babička vytáhla mentolky z kabelky, což je mimochodem skoro symbol mýho dětství, seděli jsme na lavičce a pozorovali potůček a (ženící se) komáry. Rododendrony v květu jsme ještě celkem chytli, loni v červnu už byly krapet seschlé, koukněte.


Po procházce přišel hlad. Vlezli jsme do takové tuctové pizzerie na náměstí a nepříjemný číšník nám hodil na stůl veku a pomazánku. Jídlo bylo celkem dobré, ale moc jsme se nedrželi, protože atmosféra tam nebyla nic moc a rozbolela mě hlava. Ještě jsme tam zahlídli herce Miroslava Etzlera, kterej měl černý brýle, ale všichni ho stejně poznali :) Fotku nemám, nejsem Blesk.

Street for ichos

28. května 2012 v 21:19
Specielně pro Jarku tady mám menší fotoreportáž ze soboty.
Praha 11 každoročně pořádá festival Street for Art a já to tam šla očíhnout. Nejprve dopoledne. Nikde nikdo a u divadla Šnek, které vzniklo z betonového točitého "schodiště" na Opatově, posedával jeden tatínek a dvě děcka.

V popředí bylo jakési koryto s vodou na kolečkách, kde se naše psisko koupalo a občerstvovalo. Vzadu je vidět postava (to bude asi tatínek:) a vedle něj - sníh, no opravdu. Pochopila jsem to tak, že tam vytvořili koutek pro skejťáky se skokánky a se sněhem, na který jsem si musela sáhnout, abych uvěřila.
Chvíli jsem okouněla zpovzdálí, sledovala bar, který tu byl postaven a samotného Šneka. Líbil se mi - natřeli ho na hezkou červenou a k němu přiléhá dočasné divadlo.
Jo a kdybyste náhodou nevěděli - "Kultura je tam, kde jsou lidé." :-) Za dřevěnými deskami je ono divadlo a večer jsem nelenila běžela tam. Dávali světovou premiéru hry Jižák město snů. Bude se hrát později na Nové scéně Národního divadla.

Tady už to žije - večer jsem přišla na představení a všude postávalo hafo mladých lidí.

Viděla jsem tam zpěváka z Republic of two a syna Jana Buriana Jirku (Gregory Finna).
Nevím, co byste představení říkali vy, co Jižňák neznáte, ale já se bavila náramně. Nejvíc se mi líbil úplný začátek:

1964 - vznik územního plánu Jižního Města
1974 - založena restaurace U Soudku
1985 - koncert Nico v KD Opatov (modří vědí)

Zkrátka body z historie Jižňáku a do toho šest dětí, které tu bydlí a povídají o svých zkušenostech odsud a nakonec se vše mění v jakousi sci-fi - špion - gangsta frašku, děcka tancujou, hopsaj a bojujou proti zlu a marťanům. Do toho hudba, rap, vizuální efekty. Někdo by řekl - slátanina. Ale měli parádní dlouhý potlesk a byli báječní :)

To jsou oni
A nakonec Teorie velkého šneka
Odpo jsem vytáhla K. na panelovou diskuzi mezi paneláky o kulturním domě, který u nás možná vznikne. Řeknu vám, moje kulturofilní JÁ si zaplesalo.

Vůbec nejlepší bylo, že jsem si uvědomila, že ačkoli jsme největší panelové sídliště v ČR s 80 tisíci obyvatelemi tzv. králíkáren, tak máme svoji kulturu a máme rádi místo, kde bydlíme. A to nemluvím jen za sebe, vnímala jsem i ostatních asi 8 lidí na diskuzi :) Kdepak, nejsme žádní ustrčení králíci, co raději neříkají, že jezděj krtkem až na Háje. Užíváme si zeleň, praštěný sousedy a panel, kterej vůbec není tak neosobní, jak s lidi myslí. No ano, narodila jsem se tu, můj náhled je jinej, než když bydlíš v roubence. Ale necítím se tu zmáčklá (a to máme 30m2). Kdyžtak vyběhnu ven a cítím víc prostoru než v centru. Výhledově by se mi líbilo mít větší byt na kraji matičky stověžaté

Opravářka, už veselejší

25. května 2012 v 16:00 | ichos
Věřte nevěřte, blogová terapie pomohla. Navíc bylo milé slyšet o Vás, o mých blogových přátelích :-)

Od února jsem začala dělat na plných úvazek jako opravářka. Tedy opravářka zpráv, editorka. Práce je to někdy zábavná, jindy únavná. Dozvím se, o se dějev ekonomice i politice, ale občas mě sedavá počítačová pozice ubíjí. Když přijdu v 6 domů, běžím s pejskem ven a počítač nezapínám. Takto vymyzelo moje blogování. Ale hodlám se k němu vrátit.

Stýskalo se mi ;)


Zpět a v bublině

24. května 2012 v 19:48 | ichos
Dlouho jsem se neozvala. Jsem zpátky a není mi zrovna do zpěvu.

Dnešní den se mi nedařilo a jdu si poplakat na starý dobrý blog. Ráno jsem měla překlep ve zprávě, kterého si všimla naše ředitelka a hned mi napsala "chyba!". Ke všemu mě náš nový šéfeditor chce učit, jak editovat, prý nemám jen opravovat chyby ale víc přemýšlet.
Bleee, bleeee samoutnou mě nebaví si takhle stěžovat.

Takže. zítra jdu do divadla na Street for art nebo pouliční festival umění na Jižňáku (loni jsem to o něm psala). Sakra, bylo to už předloni.:)
Půjdu bez ohledu na to, že přítel nechce a že nemá čas a že já asi nebudu mít energii. Vím že mi to zvedne náladu.
Zoufale potřebuju dovolenou a ta se blíží. Brzo odlétáme do Anglie. Pak se zase setkám s kamarádkou N. Chybí mi, je teď v Indii. Připadám si sama, i v práci jakoby v bublině uprostřed davu. Vím, že bude líp a že se nic hroznýho neděje. Jednou jsi dole jednou nahoře. Ale já dole neumím fungovat, všechno mě štve.

Mám nový účes a A. říkal, že vypadám jako princezna Leila. Která má vedle sebe Luka Skywalkera. Naštěstí.

Zdravím všechny blogové známé a JAK SE VLASTNĚ MÁTE? Já už teď o trochu lépe. Příště možná napíšu o terapeutickým účinku blogu:q