30. května 2012 v 9:12 | ichos
Náhodou jsem zjistila, že každoročně jezdím v květnu (červnu) do Průhonic. Probírala jsem se složkami v kompu a vážně: Květen 2010 jsme šli s přítelem do Průhonic. 5.6.2011 jsem tamtéž šla již sama, nakrknutá, protože přítel měl jiné aktivity, což člověka dokáže rozladit ;) No a letos v květnu hádejte co. No, byli jsme tam, s přítelem a babi. Přítel má tedy průhonickou frenvenci každý druhý rok a za rok budu muset schrastit jiného parťáka.
Do Průhonic se jezdí na jaře na rododendróny, česky pěnišníky. Já mám ráda jejich syté barvičky, ale rostlinku moc nemusím, protože mi připadá trochu nabubřelá. Nicméně podívat se na ně v květ(n)u jednou do roka, to je zážitek.
Přítele uprostřed parku záhadně přešla alergie, což je uprostřed všeho toho rostlinstva asi jako kdyby alkoholik ztratil chuť se napít v palírně whisky;) Prošli jsme velký okruh v parku, překvapilo nás, jak je rozlehlý. (A to jsem tam byla po X-té, člověk se pořád musí něčemu divit ). V lesíku jsme objevili chaloupku, kde kdybych bydlela, pořídím si dva vlčáky, abych se nebála.
Na kraji parku u zámku potkáváte soustu lidí, dětiček, ba dokonce sokolníky, kteří za úplatu předvádí své dravce (těch je mi trochu líto, tak jsem se dívat nebyla - myslím ptáky :).
No a na opačné straně parku ani noha, což mi vyhovovalo, páč bylo třeba si odskočit:) Lesík k tomu přímo vybízel. Babička vytáhla mentolky z kabelky, což je mimochodem skoro symbol mýho dětství, seděli jsme na lavičce a pozorovali potůček a (ženící se) komáry. Rododendrony v květu jsme ještě celkem chytli, loni v červnu už byly krapet seschlé, koukněte.
Po procházce přišel hlad. Vlezli jsme do takové tuctové pizzerie na náměstí a nepříjemný číšník nám hodil na stůl veku a pomazánku. Jídlo bylo celkem dobré, ale moc jsme se nedrželi, protože atmosféra tam nebyla nic moc a rozbolela mě hlava. Ještě jsme tam zahlídli herce Miroslava Etzlera, kterej měl černý brýle, ale všichni ho stejně poznali :) Fotku nemám, nejsem Blesk.
A jestli byl Etzler sám, nestálo by to ani za řeč. :-))) Jinak park je nádherný a ty pěnišníky bohatě nakvetlé a pořádně velké, je to vážně nádhera. Do Průhonického parku, bych chodila určitě víckrát, než jednou do roka. Jo. A mám chuť, na mentolku. :-P