Jsme s mým přítelem takový hudební pár.
Vyrazili jsme teda na festival Rock for people - jako každý rok. Je to taková naše tradice a vůbec nevadí, že neznám všechny kapely (já) a že ve stanu se špatně spí vysokým osobám (přítel). Tentokrát nás, a nejen nás, zaskočil na festivalu Mordor, pro vysvětlení si pusťte video. Pořadatelé byli kritizovaní, že jejich informace o bouřce směrem k nám divákům nebyla profesionální. Emoce převážily, to znám z vlastní zkušenosti. Nikomu se naštěstí nic vážnýho nestalo. Já zakopla o provaz stanu, když jsem spolu s dalšími tisíci lidí pelášila do stanového městečka zachránit co se dá. Potupně jsem se válela mezi rozbořenými stany a musela se sobě smát. Náš stan přežil, za minutu jsem ale měla místo oblečení mokrý hadry a z kabelky pětikilový břemeno. Šla jsem spát a přítel se hrozně divil, že po bouřce nechci pokračovat na další koncerty. Některé byly zrušeny, nateklo totiž do aparatury. Lidi brblali, vztekali se a mrzelo je to. Já to brala sportovně, ale ruku na srdce, nepřišla jsem o koncerty, na které jsem se těšila - někdo však jo.
Hicy byly minulý týden vážně spalující. Vedro snáším dobře, ale tohle? Usnula jsem třeba uprostřed koncertů ve stínu s kabelkou po hlavou nebo jsem seděla v hospodě nad palačinkou a nechutnala mi (!) Nejlépe bylo v hangárech - festival se totiž koná na královéhradeckém letišti. A pak taky v Jiráskových sadech v Hradci Králové, kde vám kačeny zobou z ruky a kde je klid, chládek a maximálně potkáte jednu zahradnici. Dobrý kontrast k burácejícímu fesťáku.
Ahoj!







Taky je mi celkej jedno jak se kdo jmenuje, hlavně že je dobrá muzika.
Jiráskovy sady... tam jsem prožil své první lásky. :)