Sedíme si takhle s mámou na Hostivařské přehradě u kiosku, zmrzlina studená, víno teplé, klasika. Dali se tam s námi do řeči dva manželé a během krátkého deště, kdy jsme s nimi sdíleli místo pod slunečníkem, nám vypověděli důležité body jejich života. Paní má sestru v Austrálii, odkud se teď vrátili. Pobyli tam měsíc a lidi jsou tam prý vyschlí, protože jedí jen ryby a zeleninu. Paní se to líbí, pánovi ne.
Pán má bezpečnostní agenturu, první dítě se mu narodilo v 15ti a kázal, že můj věk (necelých 27) už je na první dítě stejně moc pozdní. Taky zaměstnává svou manželku u sebe za slušný plat, dělal stavbyvedoucího na přehradě i na stavbě paneláků Jižního Města. Jeho máma je Portugalka. Prodávali kozy, ovce a měli agregát na elektřinu.
Ze všeho nejradši mají svého dobrmana, vyřazeného psa z vojenského výcviku. Je to mazel, chytá mouchy a byl kousnut do hřbetu pitbullem. Napadl proto 2 pitbully. Děti má ale rád.
Přes psy se seznámíte s každým. Skoro. Psi vyslechnou spoustu historek ze života a tváří se trpělivě.
Podle mě toho psi už vyslechli tolik, že by mohli být psy(i)chologové. Umí naslouchat, možná líp než poslouchat.
Někdy mi přijde, že život se dá v kostce převyprávět docela dost rychle. Pod slunečníkem třeba za 40 minut. Zvláštní.

Při pohledu na fotku, mě napadla písnička - Sáám s nohámi, nahořé... :-)))
A v Austrálii jsou vysušení lidé? A není to spíš z vedra, než z ryb a zeleniny? A možná to bude ze všeho dohromady. Zlaté, Česko. ;-)