U nás v práci se to jaksi rozkládá.
Přišla jsem po týdenní práci z domu, abych konstatovala, že bych se nejradši otočila na podpatku (kdybych nějaký měla) a mazala pryč. Nálada hrozná, někteří dostali pokutu, rozuměj nižší plat a neví, kvůli čemu. Jiní jsou přepracovaní.
Mně se podařilo odejít klasicky po 8,5 hodinách, tudíž nemám si nač stěžovat, ale přece... Nepopovídala jsem si s nikým, nezasmála se a takové prostředí mi nesedí, ať už je příčinou cokoli.
Navíc hulákání a bordel v openspace skutečně není ideální pracovní prostředí. Asi nejvyšší čas projet pracovní weby. Anebo být ráda za to, že mám práci? Peníze musí přistát na účtu, aby se z něj mohly rozletět do bytových družstev, obchodů s hadříky a cukráren. A propos včera jsem si udělala radost šedo-modro-žlutou sukní. Dnes to venku svítí, vytáhnu jí na vzduch.
Člověk si musí dělat radost, musí MÍT občas radost, aby z toho nezcvoknul.
No a tom ta práce je, peníze musí přistát na účtu, jinak je zle. Být tebou, tak jsem ráda, že tu práci mám, ale po očku a cvičně, bych projela ty pracovní weby a jestli by se zadařilo, tak šupky dupky někam, kde vládne lepší atmosféra. Otázka zní, jestli takové místečko vůbec existuje.
Tak ať se aspoň vydaří, ta vycházka v nové sukýnce. ;-))