Rozhodla jsem se nejít na schůzi bytového družstva a připadala si potom jako rebelka. Místo toho jsem seděla s našima, se psem a dvěma horkými hruškovými nápoji v hospodě. Potřebovala jsem přijít na jiné myšlenky a částečně se zadařilo. Sice si máma stěžovala na svou sestřenici, ale potřebovala se vypovídat, to je jasný. Navíc vztahy v rodině jsou mnohdy dost krušný a tohle je případ, kdy kvůli blbosti (vypínání vody ve společném rodinném baráku na zimu) vznikl konflikt. Shodli jsme se, že teta Džejn neumí dělat kompromisy a chová se jako generál.
Pak jsem vykládala o své dovolené v Beskydech, kde jsme se jako zázrakem vyhli pražské inverzi a opalovali se na louce v tričku s krátkým rukávem (a bez kalhot :). Taky jsme si s přítelem říkali, že by nebylo úplně špatné vypadnout z Prahy třeba zrovna sem, aspoň na nějaký čas, a bydlet tu. Až příliš pozdě jsem si uvědomila, že jsem to asi před mámou neměla říkat. Ranilo ji, když viděla, že to myslím vážně. Nechce mě mít daleko, což je jasné. Ačkoli už jsem "stará koza", pořád jsem malá dceruška, která přece nebude utíkat z velkoměsta někam na venkov.
Ale sakriš, copak si člověk nemůže plnit sny?
No, víš Ichos, ono něco jiného je být někde na dovolené a užívat si klídku, ale realita každodenního bydlení je potom jiná. Možná by ses přizpůsobila, já osobně bych venkov za Prahu nikdy neměnila, ale pro dívku narozenou ve velkoměstě má život na vesnici nebo na samotě docela hodně úskalí. Ale možná jsi duší dobrodruh a optimistický nezmar. Nevím, tohle neodhadnu. Ale dobře to rozvaž. Není to jen pobyt v létě. Je to i zima, která nás na vesnicích dost často odřízne od většího města. Jsou to blátivé cesty a plískanice na podzim. Je to zima v baráku, když se ti hned ráno nechce zatopit. Je to problém se zásobováním. A spousta dalších věcí. Co se týká námitek tvé mamky - vzdálenost je ten nejmenší problém - z Beskyd můžeš být v Praze za nějaké 3 hodinky.