Tomu říkám odmlčení - ani nevím, kdy jsem sem psala naposled.
Jsou Velikonoce a já jsem dostala chuť na trochu té tvořivosti. Vznikla z toho větev ozdobená vajíčky. L. mi poradil, abych je ozdobila voskem, ale výsledek byl jemně řečeno nevzhledný. Další vejce jsem raději nechala "jen tak".
V rámci vyváženosti vztahu jsme byli s L. na výstavě Karla Malicha v Jízdárně na Hradě (já jdu zase dnes na fotbal:). Moc se mi líbily drátěný instalace s názvy jako Věčno nebo Koukám se a pak pootočním hlavou. Člověk by chtěl být úplně malinký a proplétat se mezi drátky jako v jiném světě. Pan umělec vysvětloval ve videodokumentu, že jde po kopci a pak z toho vzejde abstraktní obraz, namaluje dvě čáry a to je kopec a pak tečku, to je on a tohle je mez... Koukala jsem na to a chtěla svět vidět s tvořit taky tak. Jedinou vadu na kráse měla výstava na nečekaném místě - na wc. Obří fronta japonských a jiných turistů plus 10 korun poplatek? Jsem snad Rothschild?
A pak ta zima, počasí je teď vůbec věčné téma. Ačkoli my Pražáci jsme leckdy fajnovky a vadí nám ty legendární "4 cm sněhu u Muzea", tak letos si podle mě stěžujeme oprávněně. Však kde je kosí zpěv a jarní vánek? Hm? Ptáci to prý při návratu do ČR otočili zase nazpět k moři.
zdravím všechny blogové (ne) známé a přikládám fotky z výstavy

Vesmír z drátů a L. v pozadí

Nojo, záchody, věčné téma :/ :D. Buď ráda za 4 cm, tady je jich alespoň 40 :D. Měj se krásně! ;) :)