Duben 2014

Salát s čokoládou a zpověď

16. dubna 2014 v 9:04 | ichos
V práci přišli s novým zlepšovákem.
To nikdy nevěstí nic dobrého, ani tentokrát. Pro mě to znamená vstávat o hodinu dříve (5:30) a zvládnout větší objem práce se zalepenýma očima. Uvidíme, někdy věci vypadají hůř na první pohled a časem se usadí.

Dnes ranní část práce probíhala bez problému, měla jsem dobrou náladu, protože včerejší pokec s holkama mi ji prostě zvednul. Před starými práteli si člověk nemusí na nic hrát. Já navíc nejsem dobrá herečka, vlastně nejsem herečka vůbec. Ale jsem ráda, když si mohu trochu postěžovat a ten druhý to pochopí. Nebo se tak alespoň tváří. Sám má starosti a radosti a já to chci sdílet. K tomu trocha dobrého vína, řecký salát, čokoláda a vím, že nejsem na světě nadarmo.


Běžný neobyčejný den

9. dubna 2014 v 20:27 | ichos
Takový obyčejný den. Pracovní ke všemu.
Když se podívám zpátky, nestalo se vlastně nic zásadního.
Pak zapátrám trochu hlouběji v paměti a už vidím, že ten den měl v sobě něco, co se nikdy nestalo a taky asi už nestane. Jako každý jiný den.

Jeden kolega spadl ze židle. Z ničeho nic najednou rána a chechtající se Péťa, kterej dřepí na kancelářským koberci se skvrnama od kafe a stěžuje si, že na židli chyběla opěrka na ruce a tudy vypadl. No jo, nejsme nijak bohatá firma, respektive máme šéfy, kteří na nás šetří, jak můžou. Já mám židli celkem slušnou, taky už tu nějaký ten rok pracuju. Péťa je nováček a sedí v rohu na hrozné židli. Ale pro studenty není lehký sehnat práci, a tak tu zřejmě bude sedět dál. Někdo náročnější by se na to asi vykašlal.

Po práci následovalo obvyklé venčení mého kokra. Chodím občas venčit mezi rodinné domy, které tu byly dávno před sídlištěm. Pěkně jsem si užívala pohled na tulipány, modřence a dokonce jeden rozkvětlý rododendrón. Kokr byl celkem poslušný. Prošla jsem kolem fotbalového hřiště a pokud nějaký pes zaštěkal, nebyl to můj, prostě pohoda. Reputaci si kokr pokazil až když jsem ho uvazovala u obchodu. Vzal čáru přes silnici a něco čmuchal před naším barákem. Nerada na ni zvyšuju hlas před domem, mám dojem, že to divadlo někdo sleduje za záclonou. Taky se trochu bojím, že se po mně ožene. Neměla by si to dovolit, ale pravda je taková, že když jde o jídlo, klidně na mě zavrčí. Ale šlo to s ní celkem po dobrém. Měla dobrou náladu. Jaká panička, takový pes.

Do krámu mířil kromě mě taky můj bývalý spolužák Tomáš. Myslím, že si mě pamatuje, ale nedává to znát, já dělám to samý. Byl takové to děcko - grázl. Už v 8 letech měl kázeňský problémy. Teď je podle mě nezaměstnaný a má psa jako já. Naši psi se zjevně mají rádi, dneska se očuchávali a dali si něco jako polibek. Koukala jsem, že Tomášovi to docela sekne. Asi na tom něco bude, že holky mají slabost pro záporáky. Navíc je hubeňour a to já mám ráda!


Skok odvahy

1. dubna 2014 v 9:01 | ichos
Nemám moc dobrou náladu.
Mám dojem, že změnit by chtělo vše - práci, přístup k životu, k sobě. Změny ale nemám moc v lásce.
Když se však k nějaké rozhoupám, většinou z ní mívám radost. Je to jako na "škole v přírodě" na Lipnici, kde jsme měli skočit z výšky asi 10 metrů, byli jsme samozřejmě jištěni a šlo o to překonat sám sebe. Byla jsem přesvědčena, že do toho nepůjdu, ale když skočili i ti největší srabíci, musela jsem přece taky! (na tom to taky celý bylo založený:) Už nahoře na tom stromě mi bylo krásně. Věděla jsem, že nervy budou brzy za mnou. někteří se nahoře rozklepali, nebo dokonce začali fňukat, mně bylo jenom krásně.