Běžný neobyčejný den

9. dubna 2014 v 20:27 | ichos
Takový obyčejný den. Pracovní ke všemu.
Když se podívám zpátky, nestalo se vlastně nic zásadního.
Pak zapátrám trochu hlouběji v paměti a už vidím, že ten den měl v sobě něco, co se nikdy nestalo a taky asi už nestane. Jako každý jiný den.

Jeden kolega spadl ze židle. Z ničeho nic najednou rána a chechtající se Péťa, kterej dřepí na kancelářským koberci se skvrnama od kafe a stěžuje si, že na židli chyběla opěrka na ruce a tudy vypadl. No jo, nejsme nijak bohatá firma, respektive máme šéfy, kteří na nás šetří, jak můžou. Já mám židli celkem slušnou, taky už tu nějaký ten rok pracuju. Péťa je nováček a sedí v rohu na hrozné židli. Ale pro studenty není lehký sehnat práci, a tak tu zřejmě bude sedět dál. Někdo náročnější by se na to asi vykašlal.

Po práci následovalo obvyklé venčení mého kokra. Chodím občas venčit mezi rodinné domy, které tu byly dávno před sídlištěm. Pěkně jsem si užívala pohled na tulipány, modřence a dokonce jeden rozkvětlý rododendrón. Kokr byl celkem poslušný. Prošla jsem kolem fotbalového hřiště a pokud nějaký pes zaštěkal, nebyl to můj, prostě pohoda. Reputaci si kokr pokazil až když jsem ho uvazovala u obchodu. Vzal čáru přes silnici a něco čmuchal před naším barákem. Nerada na ni zvyšuju hlas před domem, mám dojem, že to divadlo někdo sleduje za záclonou. Taky se trochu bojím, že se po mně ožene. Neměla by si to dovolit, ale pravda je taková, že když jde o jídlo, klidně na mě zavrčí. Ale šlo to s ní celkem po dobrém. Měla dobrou náladu. Jaká panička, takový pes.

Do krámu mířil kromě mě taky můj bývalý spolužák Tomáš. Myslím, že si mě pamatuje, ale nedává to znát, já dělám to samý. Byl takové to děcko - grázl. Už v 8 letech měl kázeňský problémy. Teď je podle mě nezaměstnaný a má psa jako já. Naši psi se zjevně mají rádi, dneska se očuchávali a dali si něco jako polibek. Koukala jsem, že Tomášovi to docela sekne. Asi na tom něco bude, že holky mají slabost pro záporáky. Navíc je hubeňour a to já mám ráda!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 10. dubna 2014 v 19:57 | Reagovat

Tak to je gól, na tvého nového kolegu musel být pohled. Živě si představuji, jak chtěl zapřít loket do neexistující područky a poroučel se k zemi. :-DD
S Tomášem je to divný. Možná by ses mu mohla příště připomenout. ;-)

2 signoraa signoraa | Web | 11. dubna 2014 v 10:54 | Reagovat

Ještě, že se kolegovi nic nestalo. :-D
Já se také jednou zřítila, nikoli však ze židle. Prostě jsem si jen sedla do prázdna, když jsem předtím nějak nešikovně kopla do židle a ona odjela. Pobavila jsem všechny, kteří byli kolem a pak se s lehce otřeseným pozadím a sebevědomím pustila opět do práce.

Přiznám se, že s některými spolužáky jsem to mívala podobně. Potkávali jsme se jako cizí lidé. Možná proto, že jsem v patnácti odešla na intr a domů jsem se vracela jen občas. Pak vše napravil první třídní sraz a od té doby se už nemíjíme.

3 pavel pavel | Web | 11. dubna 2014 v 11:59 | Reagovat

Vždycky se mi vybaví u tebe Milíčov. :)

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 13. dubna 2014 v 14:18 | Reagovat

Dneska jsou pořádné židle nedostatkové zboží.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama